|
|
 Miloš
Čermák, publicista
Konec éry ironického úšklebku
Asi nejlepší definice dobrého novinářského rozhovoru pochází
od Louise Herena. Zahraniční korespondent, který pracoval
skoro půl století v londýnských Timesech, kdysi prohlásil:
„Když vám politik něco říká, musíte se sami sebe stále ptát:
Proč mi ten prolhaný zmetek lže?“ Citát bývá často neprávem
připisován slavnému televiznímu žurnalistovi Jeremy
Paxmanovi. Důvod je jednoduchý. Přesně takový je jeho styl.
Paxman patří k nejvýraznějším televizním osobnostem na
světě. A tak není divu, že vzbudilo rozruch, když koncem
dubna oznámil, že počátkem léta přestane moderovat pořad
Newsnight. Ten se vysílá na stanici BBC 2 každý pracovní den
od půl jedenácté večer a podobně jako například český pořad
Události, komentáře se věnuje několika aktuálním tématům
daného dne. Nejčastěji formou rozhovoru s aktéry událostí.
Paxman je hlavní moderátorskou tváří tohoto pořadu
pětadvacet let. Ve čtyřiašedesáti letech sice ještě nemá na
moderátorský důchod nárok, on sám však říká, že je unavený a
ve věku, kdy by rád začal chodit do postele jako ostatní
lidé. Možná zároveň cítí, že zlatá éra televizního
žurnalismu, který reprezentuje, minula.
Umí jedinou věc, zato dokonale. Najít slabinu člověka, který
se s ním posadí před kameru, a pak se ho na tu slabinu
zeptat. Dělá to bez dramatického efektu, otázky pokládá
nevzrušeným, až monotónním hlasem. Na tváři má skoro celou
dobu lehký ironický úšklebek. Tím britské politiky vždy
nejvíc znervózňoval. Nedokázali poznat, na čí straně jsou
jeho sympatie, co se mu honí v hlavě. Docela nedávno se
stejně klidným, až unuděným výrazem pohlédl na bývalého
italského premiéra Berlusconiho a zeptal se: „Opravdu jste
Angelu Merkelovou nazval nepíchatelnou tlustou zadnicí?“
Odvaha položit se zdvořilým úsměvem tu nejnezdvořilejší
otázku se považuje za jednu z Paxmanových nejsilnějších
stránek. Nikdy přitom nevypadá arogantně ani nijak zvlášť
bojovně. Má výraz, který lze vykládat jako cynický úšklebek
stejně jako omluvný úsměv.
Paxman v BBC začal jako moderátor rozhlasové stanice Radio
Brighton, pak působil několik let jako zahraniční zpravodaj,
mimo jiné v tehdy bouřlivém Severním Irsku. Pro pořady
Tonight a Panorama dělal reportáže z celého světa. Jako
moderátor si vyzkoušel večerní Zprávy v šest i ranní
vysílání. Do pořadu Newsnight nastoupil v roce 1989.
Moderátorskou hvězdou první kategorie se stal v roce 1997 po
odvysílání dnes už legendárního rozhovoru s Michaelem
Howardem. Bylo to necelé dva týdny po volbách, před kterými
byl Howard ministrem vnitra, a Paxman se zeptal na to, zda
naléhal na šéfa britské vězeňské správy, aby odvolal
ředitele jedné z věznic. Z dnešního pohledu jde o
technikálii, a popravdě řečeno nebyla zas tak moc důležitá
ani tehdy. Proč je tedy to interview tak známé, na webu má
miliony zhlédnutí a vyučuje se o něm na univerzitách i v
mediálních kurzech? Paxman v něm jednu otázku (zda Howard
vyhrožoval šéfovi vězeňské správy, že jeho rozhodnutí z
pozice ministra změní), na kterou Howard odmítal přímo
odpovědět, položil dvanáctkrát.
Nevíme, zda to byla pověstná Paxmanova ironie, či v tomto
případě sebeironie, ale když o tři roky později vysílala BBC
speciální vydání pořadu Newsnight k jeho dvacátému výročí,
Paxman prohlásil, že otázku opakoval hlavně proto, že měl
pokyn z režie, že do vysílání ještě není připraven další
segment pořadu, a tak potřeboval „nastavit“ čas.
Před kritiky ho vždy chránila přízeň diváků. To platí stále,
byť se zpravodajské pořady BBC stejně jako všude na světě
potýkají s klesající sledovaností. Ale může to být i tak, že
Paxman je dost chytrý na to, aby odešel, dokud je ještě
stále relativně na vrcholu. V době sociálních médií, která
ostatně Paxman vždy ignoroval, se zdají být ironická
uměřenost a moderátorská vyváženost vskutku harampádím
odcházející éry. A tak se nezdá zas tak přitažené za vlasy,
že by Paxmana mohl nahradit Piers Morgan, nedávno propuštěný
ze CNN, kde se bez velkého úspěchu pokusil nahradit Larryho
Kinga.
Morgan napsal po oznámení, že Paxman odchází, na svůj
twitterový účet: „Zde je můj vřelý hold Paxmanovi: je to
samolibá, arogantní, nafoukaná a přeceňovaná krysa.“ Od
muže, který se stal známým přesně opačným stylem moderování,
tedy sebestředným, zaujatým a až hystericky vyhraněným, je
to pro Jeremyho Paxmana vlastně velká lichotka. |
