|
|
V tomhle rybníce mřenku nevylovíte
Vydavatelství Radioservis velmi často usedá k břehům
rozhlasového archivu, aby z něj lovilo nádherné kousky, jež
pak servíruje posluchači na stříbrných podnosech kompaktních
disků. A nutno uznat, že v tomto rybníce berou. Už před lety
a desetiletími totiž vznikaly nahrávky, které před těmi
dnešními bez uzardění obstojí, a dokonce je svými kvalitami
překonají. Vydání archivních titulů na CD přibližuje původní
rozhlasovou tvorbu těm, kteří se dnes k živému vysílání
dostávají jen velmi zřídka. Ukazuje, že někdejší tvůrci byli
plni invencí a svým novátorstvím dokázali přesáhnout národní
i technické hranice. A v neposlední řadě vychází vstříc
všem, pro které je týdenní interval mezi rozhlasovými
pokračováními zkouškou jejich trpělivosti – seriály jsou jim
k dispozici na jediném nosiči.
 Mezi
nejžádanějšími audioknižními žánry se dlouhodobě drží
detektivky. Vedle současných autorů vychází stará dobrá
britská klasika a posluchači mají pochopitelně možnost
seznámit se i s původní detektivkou českou. Mezi průkopníky
tohoto žánru u nás patřil Emil Vachek, který dal na konci
dvacátých let minulého století vzniknout postavě detektiva
Klubíčka. Jeho příběhy Tajemství obrazárny, Muž a stín a Zlá
minuta se mohou s tehdejší zahraniční produkcí rozhodně
směle poměřovat.
Právě Zlou minutu pro rozhlas v roce 1973 zdramatizoval
Jindřich Černý a zrežíroval Jiří Horčička. Aby se celý
příběh vešel do jedné hodiny, zvolili tvůrci jiný způsob
vyprávění než Vachek ve svém textu – částečná retrospektiva
dodala rozhlasové dramatizaci na tempu a gradaci. Herecké
obsazení bylo zvoleno velmi dobře: v roli detektiva Klubíčka
se zaskvěl Bohuš Záhorský, studenta Maxanta nezaměnitelně
ztvárnil Jaroslav Kepka, doktora Ďablice vystřihnul Martin
Růžek. Vzniklo výborné zpracování poutavé detektivní
předlohy, které rozhodně patří mezi zmiňované skvosty
zlatého rozhlasového fondu.
Horčičkovu Zlou minutu si ovšem audioknižní posluchači zatím
neposlechnou – Radioservis dal tentokrát před archivem
přednost zcela nové verzi stejné předlohy. Proč tedy tak
obsáhlý úvod o archivních nahrávkách? Proč zde vůbec píšu o
jakési čtyřicet let staré rozhlasové dramatizaci?
K její existenci totiž Radioservis před vydáním novinky
musel nutně přihlédnout a fakt, že upřednostnil Jiráně před
Horčičkou, Ebena před Záhorským a Hartla před Řehořem,
svědčí dle mého názoru o dvou skutečnostech. První je zcela
jistě nutnost oslovit dnešního posluchače a toho se
nahrávkou hlasů dávno mrtvých herců dá dosáhnout jen těžko.
Horčičkovu adaptaci Zlé minuty by jistě uvítali pamětníci,
případně rozhlasoví nadšenci, ale rozhodně by neměla takový
potenciál jako CD s tváří a jménem Marka Ebena na přebalu.
Druhým důvodem je snad skutečnost, že nová nahrávka je od té
staré tak velmi odlišná.
Jan Jiráň je znám převážně svou režijní tvorbou pro děti a
mládež, z jeho dílny vzešla i řada humoristických (převážně
rozhlasových) pořadů, je podepsán pod sérií Nebojte se
klasiky – všechno lehké, humorné a bezstarostné inscenace. A
v intencích tohoto svého typického rukopisu vytvořil i Zlou
minutu – upozadil závažnost hrdelního zločinu a předkládá
posluchači svědectví o době a lidech, bez ambice vzbudit v
něm drásavé emoce. Částečně se při tom vytratila Vachkova
propracovaná psychologie postav a s ní i napětí původního
příběhu, které nevyvolá ani hudební složka audioknihy.
Podobně nevýrazné je bohužel i obsazení některých rolí –
Marek Eben nepřesvědčí ani hlasem, ani výrazem, Josef Somr
jako vypravěč příběhu nemohl dostatečně rozvinout své
herectví a zůstal jen u typu „pohádkový dědeček“. O to více
potěší skvělý výkon Jana Hartla v roli inspektora Březiny.
Jiráňova Zlá minuta si, jak už napsáno, nenese nic ze své
starší rozhlasové předchůdkyně – je originální a nezapře
režisérův rukopis. Obě verze mohou velmi dobře existovat
vedle sebe, a proto si lze jen postesknout, že současný
posluchač nemá možnost se s archivní nahrávkou seznámit
jinak než při další její repríze v živém rozhlasovém
vysílání. Smysluplným krokem by jistě bylo zařazení obou
verzí do nabídky on-line služby Radiotéka. Zájemce by se
mohl rozhodnout, které verzi dá přednost. Zatím je mu na
dvou fyzických nosičích k dispozici ta nová – lehčí.
Jestliže neočekáváte mrazivé chvění a zrychlený tep a dáváte
spíše přednost původní české klasické detektivce v oddechové
úpravě, budete s novou audioknihou Radioservisu spokojeni.
Jakub Horák, publicista |
