|
|
V sutinách emocí
Rozdrolené zdivo, prach v ústech, usrkávání žitné kávy, pach
spáleniště, nesnesitelné vedro. Silné vjemy chuti, čichu
nebo hmatu. To jsou hlavní kulisy příběhu, který koncem
šedesátých let napsal polský básník a spisovatel Miron
Białoszewski (1922–1983). Nejde přitom o žádnou fantazii,
naopak, Památník z Varšavského povstání je především
vzpomínáním na neuvěřitelnou realitu, „deníkem psaným po
dvaceti letech“, jak autor bez emocí dodává. To kdyby někomu
později v knize chyběl hrdý patriotismus či klinkání
oslavného tónu.
Białoszewskiho zastihl začátek povstání coby studenta
varšavské podzemní univerzity. Toto podzemí ale bylo 1.
srpna 1944, kdy Varšavské povstání vypuklo, ještě víceméně
symbolické. Několik dnů nato už však většina obyvatel
Starého města a jiných povstaleckých čtvrtí nezná nic jiného
než sklepy, suterény, kobky nebo krypty kostelů. V nich se
každý – civilista i voják – snaží za každou cenu uchránit
holý život před sílícími nálety, před plameny explozí, před
stíny německých helem. Denní rutina se přesouvá pod povrch
staroslavné Varšavy a později snad ještě hloub.
Budoucí básník tento sestup prožívá společně s nejbližšími
přáteli a s částí rodiny. Stejně jako dalších dvě stě tisíc
Poláků se na jednu stranu snaží pomáhat bojujícím
příslušníkům Zemské armády, na druhou stranu musí každý den
obstarávat vodu, bezpečné místo k odpočinku, potravu. Dny v
„krytech“, jak si Poláci brzy uvyknou říkat uhelným sklepům,
jsou přitom k nesnesení dlouhé. Život na levém břehu Visly
se navíc – ve shodě s městem – s postupem času mění v
trosky. Nezadržitelná přítomnost smrti, hlad, zápach toho a
tamtoho, čas plynoucí po vteřinách počítaných po shození
bomby až do jejího výbuchu či umlknutí.
Białoszewského vzpomínání je poutavé především díky naprosté
absenci emocí. Autor se nedojímá nad lidmi, kteří umírají
hned vedle něj, nedává najevo pohnutí při pohledu na
zdevastovanou Varšavu, vypráví chladnokrevně o roztrhaných
tělech, o mokvajících jizvách, o hladu i vších. Jak už bylo
řečeno, sepsal své vzpomínky až po dvaceti letech a tím
vytvořil zvláštní obraz tříměsíční války, ze které více než
hrdinské činy utkvěly Białoszewskému barvy, chutě, zápachy,
detaily zmrzačených domů, drobné lidské příběhy, které
nakonec zavalí další nálet. V tomto zdánlivě strohém líčení
dokáže autor vynikajícím způsobem navodit zběsilý rytmus,
kterému se museli civilisté během povstání přizpůsobit. Na
emoce není čas.
Rozhlasová úprava Památníku z Varšavského povstání jde
tomuto osobitému stylu naproti. Namísto jediného vypravěče
posluchače osloví hned tři hlasy. Ty v některých momentech
rozehrají tísnivý dialog anonymních postav, které mladý
Białoszewski na své pouti míjel. Vedle herce Michala
Bumbálka, který se zhostil hlavní role, se v Památníku
představí také brněnská herečka Tereza Lexová a pražský
Lukáš Král. Desetidílnou dialogizovanou četbu (od soboty 23.
srpna vždy v 18.30 na Vltavě) pro rozhlas připravila Eva
Rysová a v olomouckém studiu ji natočil autor článku.
Tomáš Soldán, režisér
Foto Janusz Sobolewski |
