|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Rozčilení není program...
... říkával prý T. G. Masaryk, když komentoval vznícené dění
blízko či daleko. A jeho postřeh se vybavuje při poslechu
rozhlasových stanic vždy, když se odehrává krize. Na
Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Libyi, Izraeli, Afghánistánu či
Nigérii. Vždyť rozhlas je živoucím, pulzujícím organismem –
a ten se zvlášť na zpravodajských či publicistických
stanicích odhalí nejlíp právě v krizových situacích či
obdobích. Jsou ti, kteří vládnou mikrofonem a skrze něj
ovlivňují veřejné mínění, dostatečně profesionální? Anebo
podléhají ve chvílích občanského rozčilení emocím, které
jsou zrovna tak pochopitelné jako nebezpečné?
Nejdramatičněji se teď světa dotýká vše, co se odehrává na
Ukrajině. Snad jednou bude čas a chuť rozebrat důkladně, jak
tamní hrůzy přibližují veřejnoprávní rozhlasy i privátní
rádia. Ty druhé to mají jednodušší. Vhled do souvislostí by
jejich posluchače „rušil v relaxu“. Zato v krvi, potu a
slzách se dokážou vykoupat nelítostně i dojemně, s krutými
zvuky i s hudbou brnkající na city. Stranou jde úvaha, co
tím v národech vzbuzují a s čím si zahrávají. Jde přece o
poslechovost, že?
Složitější to mají všude veřejnoprávní či státní vysílatelé,
pokud si ovšem uvědomují svou zodpovědnost. Jsou-li
propojeni s politickou mocí, je zle. Manipulace, jakým jsou
vystaveni posluchači v Rusku či na Krymu, se často neštítí
ničeho. V lecčem si ale občas nezadá ani druhá strana –
nejen na západní Ukrajině, ale i v západním světě, jehož
média veřejné služby jsou mnohem kultivovanější, ale nikoli
pokaždé vyváženější. Překvapivě vyznívá srovnání mezi
reportéry a komentátory. První, vrženi do víru války, bývají
uvážlivější, protože nahlédnou okolnostem pod pokličku a na
vlastní kůži ochutnají jejich rozporuplnou složitost.
Komentátoři – ne všichni, přirozeně – si zato v redakčním
závětří dovedou pocit nezměrné udatnosti náležitě vychutnat.
Ano, je těžké dodržet v těžkých chvílích to, co po svých
zaměstnancích žádával jeden francouzský šéfredaktor: „Dámy a
pánové, odkládejte prosím v šatně spolu s pláštěm a
deštníkem i své politické názory.“ Možná to ani nelze, když
jde do tuhého. Tím zajímavější však bývá mediální vření z
odstupu chladně pozorovat, vyhodnocovat, analyzovat. |
