|
Miloš
Čermák, publicista
Starý dobrý papír. Nebo ne?
Každý, kdo v posledních letech pracoval v novinách, tu větu
někdy slyšel. Redakční porada je v plném proudu, vede se
bouřlivá diskuse o článku, který by měl následující den
vyjít. Šéfredaktor očima přelítne nabízený text. Pak se
lehce zamračí a co nejdiplomatičtěji autorovi naznačí, že …
ehm … prostě není dost dobrý. Hádka hrozí eskalací, a tak
následuje uklidnění: „Ale víš, co? Můžeme to dát na web.“ V
jiné variantě naopak šéfredaktor křičí na editora: „Proč
jste ten super text dávali jen na web? Nejste pitomí? To
jsme klidně mohli dát do novin!“
Přeháním, samozřejmě, ono už to tak dávno není. Ale
pozůstatky tohohle myšlení v nás, co v médiích děláme už
nějaký ten pátek, jsou stále. A vlastně i v těch mladých,
kteří se už v kočárku vozili s maminčiným mobilem místo
dudlíku, a přesto jsou pro ně potištěné mrtvé stromy
vrcholem žurnalistiky. Kde se ta asymetrie bere?
Nepochybně je na papírových novinách cosi mystického. Možná
je to jejich tradicí, vždyť v prakticky nezměněné formě
existují už tři staletí, a možná je v tom také to, že byť už
jsme plně pohrouženi do digitálního věku, pořád dáváme
přednost věcem, na které si můžeme sáhnout. Už mnohokrát
jsem viděl na zdi pověšené zarámované titulní strany novin,
ještě nikdy však homepage webové stránky.
Jinou logiku naše upřednostňování papíru nemá. S klesajícím
nákladem se snižuje dopad a význam toho, co vychází pouze na
papíře. Když dnes chcete nějakým textem vyvolat diskusi a
vzbudit širší pozornost, musíte ho dát na web. A tam také
dotyčná diskuse může začít a kypět. Když objednáváte článek
u externích autorů, vždy se ujišťují: „Ale vyjde to v
novinách, že ano?“, ovšem když to opravdu vyjde, tak se
zajímají: „A kdy to dáte na web? Já abych mohl odkaz poslat
svým přátelům a známým.“
Má to taky logiku byznysovou, protože čtenáři tisku jsou pro
vydavatele pořád mnohem cennější než čtenáři toho samého
obsahu na webu. Nejen proto, že noviny si musí kupovat,
zatímco na webu čtou v drtivé většině vše zadarmo. Jinou
hodnotu má i reklama, kterou společně s obsahem čtenářům
nabízejí. Aby si z excelové tabulky nákladů a výnosů mohli s
klidným srdcem škrtnout jednoho čtenáře novin, musí ho
nahradit rovnou celým „družstvem“ čtenářů webu, čítajícím
deset až dvacet, někdy i více čtenářů.
Navzdory tomu je zřejmé, že budoucnost médií je právě v
digitálním obsahu. Axel Springer, jeden z největších
světových vydavatelů, mohl letos v létě ohlásit meziroční
růst příjmů jen proto, že jeho šéf Mathias Dopfner vsadil
právě na digitální budoucnost. Firma v posledních letech
nakupovala za spousty peněz weby jako StepStone či Immonet,
tedy v podstatě ebyznysové služby v oblasti realit či
personalistiky, které mají slušné výnosy. Axel Springer
dlouhou dobu fungoval metodou „vlajková loď“ (tou je
konzervativní seriózní deník Die Welt) a „dojná kráva“ (superúspěšný
bulvární deník Bild, který je dnes nejprodávanějšími
novinami na světě kromě Asie). Ale ty doby jsou pryč, dnes
platí, že si na sebe každý titul bude muset vydělat. Včetně
Die Weltu.
I proto v těchto novinách spustili předloni v prosinci
předplatitelskou zeď a za čtení obsahu žádají peníze. Za rok
a půl se podařilo získat něco přes padesát tisíc
předplatitelů. Platí jen malé procento celkového počtu
čtenářů, v zásadě jen ti, kteří chtějí web deníku číst každý
den. Celkový počet lidí, kteří na web aspoň jednou měsíčně
zavítají, je astronomických devět milionů.
Už v roce 2007 se redakce rozhodla pro tzv. „online first"
politiku, což znamená, že články se „nesuší“ do papírového
vydání, ale hned po napsání se publikují na webu. „Ale
nefungovalo to. Každý chápal, že web má přednost, ale ta
gravitace papírových novin byla stejně stále moc velká,“
říká Romanus Otte, generální manažer online obsahu v Die
Welt. „Takže jsme na to šli opačně,“ říká Otte. Zjednodušeně
řečeno, zatímco ve většině vydavatelských firem se stále
primárně vyrábějí noviny, které online tým přetváří do
online verze, v Die Welt se píší články primárně na web. A
malý, zhruba patnáctičlenný tým editorů pak z publikovaného
webového obsahu sestavuje den co den papírové noviny. Mnozí
se báli, zda se to neprojeví na jejich kvalitě. Ale opak je
prý pravdou: papírový deník je prý teď ještě zajímavější a
čtivější než předtím. |