|
|
 Jak
se z Jekyllů stávají Hydeové
Nejděsivější paradox moderních dějin: sadističtí dozorci z
koncentračních táborů, kteří bez mrknutí oka vraždili lidi
po tisících a kteří neváhali rozbít novorozenci hlavu o
stěnu vagonu, se ve své rodině projevovali jako hodní a
odpovědní rodiče a manželé, jejich domácí svět byl měšťácky
dokonalý. Jak je to možné? Kdy se z běžného, ničím se
nevymykajícího občana, který by mouše neublížil, stane
vraždící, sadistická bestie?
Na tuto otázku se snaží najít odpověď profesor Philip
Zimbardo ve své knize Luciferův efekt s podtitulem Jak se z
dobrých lidí stávají lidé zlí (vydala Academia). Zimbardo
ví, o čem píše: byl totiž hlavním vedoucím proslulého a
kontroverzního Stanfordského vězeňského experimentu, v němž
se skupina studentů pod jeho dohledem rozdělila na vězně a
věznitele. Pro nepředvídaný vývoj musel být pokus po šesti
dnech ukončen: studenti „hrající“ bachaře se totiž natolik
vžili do svých rolí, že začali projevovat nejrůznější
sadistické či homofobní sklony a týrali „vězně“ s nebývalou
fantazií. I sám Zimbardo – jak ostatně přiznává i ve své
knize – selhal jako vedoucí projektu, neboť se příliš vžil
do své role ředitele věznice.
Kniha Luciferův efekt získala název podle nejslavnějšího
„překlopení“ absolutního dobra v absolutní zlo, tedy podle
pádu nejoblíbenějšího Božího anděla, který se však jeho moci
vzepřel a byl sražen z nebes, aby se pak stal symbolem
nejhoršího zla, jaké si svět dokáže představit. Právě tuto
cestu z dobrého ve zlé zkouší Zimbardo popsat a rozpoznat:
zkoumá ji nejen v podrobné analýze svého Stanfordského
experimentu, ale i na středověkém pronásledování čarodějnic,
tzv. Milgramově studii poslušnosti nebo ve věznicích Abú
Ghrajb či Guantánamo.
Obsáhlá Zimbardova studie rozhodně stojí za přečtení.
Nenabízí samozřejmě odpovědi na všecky otázky, jednu z nich
však stojí za to ocitovat: „Věřím, že tou zvláštností je
dramatická transformace lidské přirozenosti, a to nikoli
pomocí tajemných chemikálií dr. Jekylla, jež ho proměnily ve
zlého pana Hydea, ale spíše silou sociálních situací a
systémů, které je vytvářejí a udržují.“
Přemysl Hnilička, publicista |
