|
|
 Andrea
Hanáčková, dokumentaristka
Slavné bitvy ve zvuku a posluchačské imaginaci
Celoroční rozhlasový projekt Před 100 lety – život za 1.
světové nabral po letních měsících znovu dynamiku a hned v
září nabídl zvukový obraz několika slavných bitev: na Sommě,
na Marně, na Drině a u Zborova. První světová válka v sobě
nesla ještě strategicko-taktická rezidua předchozího
století, kdy se spory rozhodovaly v jednotlivých bitvách a
po nich následovalo jednání o smíru a dělení kořisti pro
vítěze. Dokumenty přesvědčivě ukazují, jak obrovský
technologický pokrok v nových způsobech zabíjení proměnil
způsob války a jak nesmírně krvavě za toto poznání lidé
zaplatili.
Pohlédněme na dokument Daniela Moravce Drina: tažení plné
omylů (premiéra 19. 9.). V nejlepší tradici velkých
rozhlasových dokumentů s historickou tematikou devadesátých
let nabízí autor mohutnou auditivní fresku velké bitvy,
které byla spíše souhrou nezkušenosti a špatné vojenské
taktiky. Přísně lineární vyprávění dodržuje chronologii
událostí v intenzivním tempu, jež ani v padesátiminutové
stopáži nikde nepoleví. Autor spojuje historickou
rekonstrukci jedné z úvodních bitev první světové války s
technickou a geografickou deskripcí ve vstupech dvou
respondentů, vojenských historiků. Pohled na válku zezdola,
zblízka, ze zákopů zprostředkují deníkové záznamy novináře
Egona Erwina Kische. Obrazivým jazykem se smyslem pro děsivé
detaily umožňuje čtenáři a posluchači téměř se dotýkat
paralyzujícího strachu a pudové touhy přežít. Líčení samotné
bitvy působí stejně hrozně jako následující popis polního
lazaretu nebo epidemie úplavice ve vojenském ležení. Sám
autor přitom do pořadu vstupuje úsporně, často stačí jediná
věta pro upřesnění časové souslednosti nebo strohý popis
terénu. Táže se po smyslu celé bitvy a ohromného lidského
utrpení, aniž zazní jediná otázka.
Maximálního účinu dosahuje režie Vlada Ruska díky
propracovanému sound designu dokumentu (Miloš Kot) a výborně
zpracované hudební složce pořadu. Pestrý hudební mix funguje
jako dobrá filmová nebo scénická hudba – emoce podporuje,
ale nevyčnívá, stupňuje napětí, ale nestrhává na sebe
pozornost. Zvukové atmosféry většinou podkreslují slovo, ale
slouží i jako vstup do situace, případně ji gradují a
pointují, nenápadně, ale velmi intenzivně dotvářejí
působivost dokumentu: Shromaždiště rekrutů, jimž na
rozloučenou hraje harmonika a ve vzduchu je ještě snad i
radostné očekávání příštích dnů. Únavná dlouhá cesta na
frontu dobytčákem, jíž dodává občasný akcent jen táhlý hvizd
píšťaly. A pak náhle fatální blízkost střelných zbraní,
ručních granátů, těžkých děl. Zběsilý útěk přeživších
Rakušanů a také Čechů z frontové linie, dusot koní, rachot
těžkých vozů. Zvuková stopa zprostředkuje posluchači
imaginativní zážitek a je zcela komplementární s Kischovým
sugestivním líčením i s hodnocením vojenských historiků,
kteří jednoznačně pojmenovávají osudové chyby polních
velitelů v této nesmírně drastické bitvě.
Tým, který připravuje rozhlasové pořady o první světové
válce, je poměrně široký a po loňských oslavách 90. výročí
založení rozhlasu pracuje ve vynikající kondici – stačí
nahlédnout na speciální webovou stránku. V prezentaci
projektu a schopnosti více prodat výtečnou práci
jednotlivých autorů se však může Český rozhlas inspirovat
třeba na stránkách britského The Guardian, který stejné
výročí slaví multimediálně a ještě o poznání velkoryseji. |
