|
|
 Píseň
je pták bez letového plánu
Když jsem sledoval záznam části koncertu písničkářky Joan
Baezové, na němž zpívá česky píseň Bratříčku, zavírej vrátka
od Karla Kryla, vzpomněl jsem si, jak kdysi připomněla i
Chilanům, že jejich země zrodila osobnost mezinárodního
významu, když převzala do svého repertoáru píseň Gracias a
la vida (Děkuji, živote) od zpěvačky Violetty Parrové.
Dějiny umění jsou někdy zvláštní, plné zvratů a překvapení.
Písničkáři, tzv. palladores, kteří v Chile tradičně zpívali
a recitovali své básně o skutečném životě, o přírodních
pohromách, o lásce obyčejných lidí, byli počátkem dvacátého
století vytlačeni ze scény komerčními šlágry, jimž už nebyli
schopni konkurovat. Poslední z palladorů, Juan B. Peralta,
známý jako „slepý Peralta“, přeřezal prý jednoho dne struny
svého nástroje a jal se ve své ubohé předměstské tiskárně
vydávat tanga a foxtroty.
Jenže dějiny písničkářského umění jsou nejspíš jakýmsi
neustálým procesem přeřezávání strun a vzápětí jejich nového
ladění a rozeznívání. A tak se v Chile ve 20. zrodila i
Violetta Parrová.
Z mé strany to byla láska na první poslech. Zpívala
přirozeným, nezaměnitelným a spíš drsnějším hlasem, který
není příliš líbivý, ale zato strhuje svou přesvědčivostí a
naléhavostí. Zabývala se především studiem lidové tradice a
skládala vlastní písně o všem, o čem se jí chtělo. Chilská
Božena Němcová, chce se mi napsat. Umělkyně, jejíž vztah ke
svobodě tvorby i života snad nejlépe vystihuje následující a
stále aktuální výzva všem písničkářům:
„Piš, jak chceš, užívej rytmy, které tě napadají, zkoušej
různé nástroje, sedni si k pianu, rozbij verš, křič místo
zpívání, foukej do kytary a drnkej na trubku. Píseň je pták
bez letového plánu a nikdy nebude lítat v řadě. Nenáviď
výpočty a miluj víry.“
Podobně jako naše paní Božena, i ona ovšem provokovala
chilskou měšťáckou společnost svým výstředním oblečením,
přirozeným prosazováním ženské emancipace, svými názory i
tvrdohlavostí, s jakou nebyla ochotna dělat kompromisy.
„Beránek v rouše vlčím“ napsal o ní něžně její bratr, slavný
chilský básník Nicanor Parra, jehož dílo mimo jiné do
angličtiny překládali Ginsberg a Ferlinghetti. V básni Na
obranu Violetty Parrové se vyslovil ještě jasněji:
Ale tajemníci tě nemají rádi
a zavírají ti dveře před nosem
a vyhlašují ti krvavou válku
Violo bolestiplná
Neboť ty ze sebe neděláš šaška
neboť se nedáš koupit ani prodat
neboť umíš mluvit jazykem země
Violo chilensis
Krátce před svými padesátinami si Violetta Parrová vzala
život a trvalo několik desetiletí, než ji chilská společnost
přijala za svou. V nově vybudovaném kulturním středisku pod
kdysi rozbombardovaným prezidentským palácem La Moneda, se
dnes nachází její stálá expozice, její život se stal vděčnou
látkou pro filmaře. Co je však nejpodstatnější: Violettu
Parrovou si na rozdíl od desítek dočasně úspěšných autorů
komerčních šlágrů budou dějiny pamatovat. Samozřejmě i díky
přispění Joan Baezové. Cizinci vás musejí čas od času
upozornit na to, že máte doma něco výjimečného...
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
