|
|
 Miloš
Čermák, publicista
Miliardáři na nákupech
Až někdo bude psát historii českých médií, bude se kapitola
o současnosti jmenovat Zítra asi něco koupím. Jak známo,
tuhle rozpustile tajnosnubnou větu napsal v červnu 2013 na
Twitter miliardář Andrej Babiš. Všeobecně se soudilo, že se
stane majitelem české pobočky vydavatelství Axel Springer
Ringier, nakonec však – a to o den později, než anoncoval –
koupil vydavatelství MaFra. Začala panika nad tím, že
miliardáři kupují česká média.
Ale Babiš nebyl prvním tuzemským miliardářem, který se stal
majitelem médií. Spousty novin i časopisů vydávali čeští
vlastníci v devadesátých letech, postupně však od nich
taktovky převzali zahraniční vydavatelé. Panika byla tehdy
podobná, jen opačná. Nebudou zahraniční korporace či rodinné
firmy potlačovat české zájmy? Neohrozí jejich dominance
novinářskou nezávislost? Ukázalo se, že nikoli, německé,
švýcarské či francouzské firmy byly přímo vzorovými
vlastníky.
Až díky úspěchu bezplatného deníku E15 po roce 2007 jsme se
začali dozvídat o „utajeném“, do té doby prakticky neznámém
majiteli vydavatelství Mladá fronta Františku Savovovi (dnes
stíhaném pro daňové úniky). V roce 2008 koupil vydavatelství
Economia, publikující Hospodářské noviny, miliardář Zdeněk
Bakala. Babišova akvizice MaFry v roce 2013 tak byla jen
potvrzením trendu, který začal mnohem dřív. A který svým
způsobem završila koupě českého Ringieru Axel Springeru
podnikatelem Danielem Křetínským, oznámená v prosinci 2013.
Posledním významným novinovým vydavatelem se zahraničním
majitelem je tak Vltava-Labe-Press, vydávající regionální
Deníky a vlastněná německou Verlagsgruppe Passau. A dá se
čekat, že si tuzemští miliardáři „mediální kořist“ ještě
definitivně nerozdělili. Časopis Respekt minulý týden
napsal, že kolem médií krouží slovensko-česká investiční
skupina Penta, která nedávno koupila dva významné
vydavatelské domy na Slovensku.
Co se to tedy děje? Odpověď je banální: Nic zvláštního. A
také nic mimořádného. Loni v srpnu ohlásil akvizici deníku
Washington Post šéf a zakladatel Amazonu Jeff Bezos, o
chvíli dříve koupil deník Boston Globe místní miliardář John
W. Henry, v roce 2013 investoval kolem 344 milionů dolarů do
lokálních novin Warren Buffett.
Těžká není ani odpověď na otázku, proč se to děje. Protože
média jsou levná. Bezos zaplatil za Washington Post zlomek
toho, kolik by z peněženky musel vytáhnout před dvaceti
lety. Odhaduje se, že asi dvacetkrát méně. I zahraniční
vlastníci prodávají svoje české majetky proto, že už jim
nevynášejí peníze, ba naopak začaly vytvářet ztrátu. To je
obecně řečeno důsledek toho, že médiím všude na světě včetně
Česka začíná chybět udržitelný obchodní model. V druhé
polovině dvacátého století byly noviny dobrý byznys a skvělá
investice. Svým majitelům přinášely stabilně návratnost mezi
patnácti až dvaceti procenty ročně. Součástí jejich
obchodního modelu, založeného na tržbách z prodeje, ale
především příjmech z inzerce, byly novinářská kvalita a
redakční nezávislost.
Zvykli jsme si na to jako na samozřejmost, a tak jsme teď
miliardáři na nákupech pobouřeni a rozčileni. Ovšem ona
rovnice „kvalitní žurnalistika rovná se dobrý byznys“ je v
historii novin spíše výjimkou. Celé devatenácté i první
polovinu dvacátého století byly noviny vehikly zájmů svých
vlastníků. Nic jako objektivita a vyváženost neexistovaly,
to byly koncepty, které se pracně rodily až ve dvacátém
století.
Otázka zní, zda to tak bude i teď. Noví majitelé deklarují,
že se na jejich fungování nic nemění. Ale člověk míní a
finanční tabulky mění. Všechno záleží na tom, zda se
novinovým vydavatelstvím podaří najít onen tolik chybějící
obchodní model. Redakce i novináři mají šanci „koupit“ si
nezávislost tím, že média budou po obchodní stránce
fungovat. Že nebudou po svých majitelích každý rok po
finanční uzávěrce chtít, aby uhradili vytvořené ztráty.
Miliardáři noviny nezachraňují, ale ani nelikvidují. Na to
první mají navzdory svým miliardám málo peněz... a na tom
druhém lépe pracují samy noviny, či obecně média, ruku v
ruce se svými čtenáři. Záleží jen na nich, jestli trend
otočí. Vlastníci se chovají čitelně, předvídatelně a
především pragmaticky. Jen ten luxus, kdy nejenže vydělávali
peníze, ale zároveň ušlechtile kultivovali demokracii, se už
asi opakovat nebude. |
