|
|
Druhý týden – ten, který rozhodl
Pamětníci událostí v listopadu 1989 se shodují, že nebýt
brutálního potlačení studentské demonstrace 17. listopadu,
nedaly by se věci do pohybu. Shodují se ale ještě v jednom:
to podstatné se začalo dít až ve druhém týdnu.
Sedm dní od 17. do 23. listopadu bylo nabitých událostmi,
které formovaly průběh celých politických změn. Ustavilo se
Občanské fórum (na Slovensku Verejnosť proti nasiliu),
začala stávka herců a vysokoškoláků, v centru Prahy a
dalších měst se večer co večer scházely desetitisíce lidí.
Že komunistický režim ještě v prvních sedmi dnech váhal, o
tom svědčí povolání Lidových milic, této ozbrojené jednotky
komunistické strany, do Prahy ve středu a ve čtvrtek 22. a
23. listopadu.
Jenže v pátek 24. listopadu, na začátku druhého týdne
„revoluce“, bylo všechno jinak. Šéf komunistické strany
Miloš Jakeš ještě dopoledne ve vysílání rozhlasu ujišťoval
veřejnost, že on milicionáře do Prahy nepovolal – a že při
nejbližší příležitosti bude pro zrušení ústavně zakotvené
vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti. Zároveň
ale upozornil, že nesouhlasí se zrušením Lidových milic
požadovaným veřejností. Když se ale odpoledne sešlo
mimořádné zasedání ústředního výboru KSČ, Jakešův optimismus
vychládal. Večer o sedmé se Jakeš přihlásil o slovo a
společně s ostatními členy předsednictva a sekretariátu dali
své funkce k dispozici, aby mohlo být zvoleno nové vedení
strany.
Jenže události se valily dál. V sobotu 25. listopadu se
dopoledne konala v pražské katedrále mše na poděkování za
svatořečení Anežky Přemyslovny. Sloužil ji stařičký kardinál
Tomášek, který se v roce 1989 stal symbolem odporu církve
proti totalitě. „Nikdo z nás nesmí stát v této chvíli
stranou,“ vyzval kardinál na sedm tisíc přítomných k
aktivnímu zapojení do dění. Uposlechli: odpoledne se na
Letné sešlo na milion lidí, aby vyjádřili podporu Občanskému
fóru. Republice se také představil nový generální tajemník
komunistů Karel Urbánek. Už z jeho prvních slov bylo jasné,
že tohle nebude „český Gorbačov“.
O den později se na Letné sešly další statisíce lidí. Tahle
demonstrace byla památná „vypískáním“ premiéra Ladislava
Adamce, který účastníky přemlouval, aby chystaná generální
stávka netrvala dvě hodiny, ale jen dvě minuty. Pro Adamce
to byl začátek politického konce: pár hodin předtím sice
podal ruku Václavu Havlovi a jako první komunistický
představitel v Československu začal jednat s opozicí;
hovořilo se o něm jako o možném nástupci Gustáva Husáka ve
funkci prezidenta – ale nic z toho nevyšlo. Pondělní (27.
listopadu 1989) generální stávky se mezi 12. a 14. hodinou
zúčastnilo asi sedmdesát pět procent občanů republiky.
Vyzněla jednoznačně na podporu Občanského fóra a proti
politice komunistické strany. V polovině druhého týdne
revoluce bylo jasné, že cesta zpět už nevede.
Unikátní archivní ukázky z vysílání Československého
rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa z období od 24. do 30.
listopadu 1989 vám nabídne v pátek 28. listopadu ve 20.10
pořad Archiv Plus na Českém rozhlasu Plus.
David Hertl, redaktor ČRo |
