Číslo 20 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Vasilijem Petrenkem.

Ivan Němec, publicista

Se studem a hanbou chodil před mikrofon

Diváci filmových komedií s Vlastou Burianem si asi vzpomenou, že se vedle této hvězdné postavy často objevoval také Čeněk Šlégl, herec komických, milovnických i charakterních rolí, jehož poválečný osud se v lecčems podobal tomu, co zažil i obdivovaný král komiků. Také Šlégl byl obžalován a lidovým soudem odsouzen za kolaboraci s nacisty. Na rozdíl od svého hereckého partnera a principála, jenž se na divadelní prkna vrátil, stál Šlégl na jevišti naposledy za okupace. Diváci jej tenkrát vypískali, aby dali najevo, co si myslí o jeho loajalitě k německým okupantům, kterou završil vstupem do fašistického hnutí Vlajka.

Značný posun v chápání obrazu tohoto herce, scenáristy a režiséra, který byl nesčetněkrát vykreslen jako kolaborant a antisemita, přinesla až kniha Jaromíra Farníka a Radka Žitného z roku 2009, v níž autoři na základě historických faktů představili dvě odlišné Šléglovy tváře, a aniž by snižovali jeho vinu, osvětlili důvody, jež vedly k jeho pronacistickému postoji. Zkrácené pojmenování této knihy se stalo názvem dokumentárního pořadu Čeněk Šlégl: Tedy dobře, vyřízeno!, jenž měl premiéru 19. dubna na Dvojce. Autorem dokumentu, inspirovaného zřejmě touto životopisnou publikací, byl dramaturg Jan Sedmidubský, jenž podobná témata zpracoval již nejednou.

V expozici pořadu zaznívají fakta ze Šléglovy biografie i vysvětlení, jak kniha vznikala. Jádro Sedmidubského dokumentu pak spočívá v rozhovorech se Šléglovou vnučkou, dvaasedmdesátiletou vitální dámou, která od roku 1967 žije v domě na okraji Vídně. Před Zuzanou Poulicek rodiče dědečkův osud utajili, takže se jí odkryl až po vydání knihy. Teprve nyní, opřena o vzpomínky z rodinného archivu, může pomoci zpřesňovat kruté zákruty smutné cesty, po níž se za okupace ubíral Čeněk Šlégl. Z dokumentu postupně vychází najevo, že známý herec, který se až do mnichovské dohody choval jako uvědomělý vlastenec, začal za protektorátu své pronacistické postoje dovedně předstírat, protože tak chtěl před nacisty zachránit ohrožený život své jediné dcery Blanky, nedávno provdané za židovského manžela, která právě porodila židovskou dcerku Zuzanu. Obětoval proto svou národní i lidskou čest, jakož i svůj herecký život, aby své nejbližší zachránil z rukou gestapa.

„Věřil jsem, že když se mi podaří přelstít „ochránce“, tak pomohou, když bude nejhůře; žádali však protiúčet, jímž měl být rozhlas, a tak se studem v duši a s hanbou na čele chodil jsem před mikrofon…“ Tato Šléglova slova se vztahují také ke známému rozhlasovému skeči Hvězdy nad Baltimore, v němž s Vlastou Burianem parodovali osobnosti naší exilové londýnské vlády. Zatímco Burianovi se z tohoto úvazku podařilo rychle vycouvat, natočil jeho partner těchto posměšných dílů jedenáct. Šléglův trpký příběh dotváří obraz člověka, který za svou rozporuplnou vinu trpěl bídou a osamělostí do konce života.