|
|
Pražské jaro: pro sílu okamžiku i pro archiv
Český rozhlas je mediálním partnerem hudebního festivalu
Pražské jaro (12. května až 3. června) od jeho počátku, tedy
od roku 1946. I při sedmdesátém ročníku mezinárodní
přehlídky své partnerství projeví zejména přistavenými
mikrofony. Letos při sedmnácti koncertních příležitostech.
Zprostředkovávat na stanici Vltava k poslechu alespoň
některé z hudebních událostí současnosti, tedy i koncerty
Pražského jara, je samozřejmou veřejnoprávní ambicí. Už
delší dobu je ovšem potřeba vnímat rozhlasové působení i v
širším kontextu, a tak se ke klasickému vysílání – k přímým
přenosům a záznamům a ke zpravodajství a publicistice – řadí
i články a fotografie, aktivity na sociálních sítích, a
hlavně stále častěji vedle audia také vlastní video. Tedy
přistavené kamery rozhlasového týmu nových médií…
Audio i video
Ty se letos opět uplatní zejména při interpretační soutěži
Pražského jara. Sledovanost videopřenosů třetího kola bývá
značná. Zcela určitě slouží i rodinným příslušníkům a
kamarádům zahraničních účastníků soutěže, kteří při
sledování obrázků na internetu mohou „tady a teď“ držet
palce tomu svému. Videopřenos je pak plánován i ke koncertu
souboru Akademie für alte Musik Berlin (Akademie staré hudby
Berlín) a videozáznam k opernímu koncertu, v němž figuruje
jméno Adama Plachetky a jeho mladších kolegů.
Soutěž Pražského jara se stala jedním z hlavních průsečíků
zájmů festivalu a rozhlasu a je tomu tak i v letošním roce.
Rozhlas pořizuje audiozáznamy druhých kol soutěže, které
jsou k poslechu na webu hned následující den. A poněkolikáté
se uskuteční přímé rozhlasové přenosy všech čtyř finálových
koncertů. Ve středu 13. května odpoledne i večer tak lze na
Vltavě sledovat klání mladých flétnistů a o den později
klarinetistů, v každém z oborů vždy čtyř finalistů z desítek
soutěžících, kteří přijíždějí z celého světa.
Moderátoři v Rudolfinu mají v tomto případě úkol zajímavější
a náročnější o to, že s nimi vystoupení sleduje pozvaný
odborný host hrající na stejný nástroj jako soutěžící. Je to
interpret a pedagog, umělec se zkušeností účasti v soutěžích
a později i v porotách soutěží – host, který dává v
rozhovoru s moderátory během přenosu nahlédnout hlouběji do
toho, co se děje na pódiu a co znamená pro začínajícího
umělce soutěžit na takovéto vrcholné platformě. Sledovat ty
nejlepší, kteří se ucházejí o laureátské tituly, posuzovat a
porovnávat v duchu jejich výkony, pokoušet se zachytit
rozdíly v interpretaci té skladby, která je povinná pro
všechny, a odhadovat, jak se rozhodnou porotci, je pro
publikum v sále docela vzrušující – a snad to bude podobně
zajímavé i pro rozhlasové posluchače.
Co „našeho“ vycítí Němci
Pražské jaro začíná nicméně už o den dřív, tradičně 12.
května – pietním aktem u hrobu Bedřicha Smetany a večer pak
provedením jeho kultovního díla, Mé vlasti. Je skoro
nemyslitelné, že by u toho rozhlasové mikrofony nebyly – pro
sílu okamžiku i pro archiv. Letos je výlučný úkol svěřen
hamburskému orchestru – symfonickému tělesu Severoněmeckého
rozhlasu a dirigentu Thomasi Hengelbrockovi. Jde o případ,
kdy bývá zajímavé sledovat, jak se hudebníci popasují s
partiturou považovanou za specificky českou, co „našeho“ v
ní vycítí – ale co v ní najdou také univerzálně platného.
Rovněž další přenosy patří letos orchestrům. Petrohradská
filharmonie zahraje na prvním ze dvou koncertů v sobotu 16.
května jediné dílo, Šostakovičovu Leningradskou symfonii.
Jistě s velkou autenticitou, posílenou vzpomínkami v roce
kulatého výročí konce války. Její premiéra sice byla v roce
1942 v Kujbyševě, po několika ruských provedeních se hrála
téhož roku i v New Yorku, v obležením městě ji poprvé hrál
tamní rozhlasový orchestr, ale stejně ji máme spojenou
především s filharmonií, která v té době byla z Leningradu
evakuována do Novosibirsku – a která teď nese jméno
Petrohradská.
Jaro až do září
V programu Vltavy se během Pražského jara objeví také
přenosy koncertů Akademie staré hudby Berlín a Vídeňské
akademie, Orchestru Národní akademie sv. Cecilie z Říma s
dirigentem Antoniem Pappanem, České filharmonie a samozřejmě
i Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Natáčí se rovněž
koncert Petrohradských komorních sólistů, program souboru
Bach Collegium Japan a koncert, při němž účinkuje vítěz
loňské soutěže fagotista Jan Hudeček.
Konkrétní sestava koncertů ve vysílání je vždy součtem
několika faktorů – nejen dramaturgických úvah, ale také
finančních možností a vyjednávání o právech a souhlasu
umělců. A tak některé koncerty festivalu nemohou být
zprostředkovány v přímém přenosu. Záznam vystoupení
Budapešťského festivalového orchestru, s nímž hraje na
festivalu skvělá portugalská pianistka Maria Joao Pires, je
proto zařazen na 26. června a záznam závěrečného koncertu,
který patří Liverpoolské královské filharmonii, na začátek
září.
Petr Veber, vedoucí Redakce vážné hudby ČRo Vltava |
