Číslo 20 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Vasilijem Petrenkem.

Věra Nosková, spisovatelka

Souboj pohlavních hormonů

Lidské komunity, kmeny, státy, národy vystřídaly během své historie bezpočet modelů společenského uspořádání. Většinou se na jejich konstrukci, včetně stmelujích náboženství, podíleli hlavně muži, a protože bylo na nich, jaká pravidla určí, vymysleli a stanovili taková, která je zvýhodňovala. Když už se dřeli s kultivací divočiny, výstavbou měst, výrobou nástrojů a strojů, lovením zvěře, s vymýšlením a výrobou dopravních prostředků, potažmo živením svých rodin, ponechávali si i rozhodovací právo, vládu, tvorbu zákonů. Je nesmyslné na to žehrat. Muži mají prostě díky testosteronu větší páru a tah na branku a také jejich fyzická síla hrála v dobách bez sofistikovanější techniky zásadní význam. Dnes je situace jiná. Je dobojováno, většinu bývalé mužské dřiny vykonávají stroje, o usnadnění života se postaraly špičkové technologie v zemědělství, medicině, průmyslu... Muži dnes především mají pod kontrolou všechnu výrobu a zásoby energie, bez níž by naše složité, na elektronice závislé civilizace ze dne na den zkolabovaly. Sílu a odvahu uplatňují ve sportu, jako záchranáři, hasiči, v boji se zločinci. Také díky našim patriarchálním dějinám je běžný život lidí euroamerické kultury zatím pohodlný a se svou dostupností pitné vody, lékařské péče, hojnosti jídla a elektrické energie téměř blahobytný.

Mužský pohlavní hormon testosteron je steroidní hormon ze skupiny androgenů. Ze společenského hlediska je testosteron spojován s dominancí, libidem a agresivitou. Jeho vyšší hladina má za následek lepší prostorovou orientaci, zvýšené libido a sebevědomí. Samčí testosteron má ale na svědomí i teritoriální boje všude v přírodě, u člověka povýšené na obranu či zvětšení území, které ten či onen národ obývá nebo stát zabírá. U nás lidí jde o prachsprosté válčení, z něhož máme my, kterým testosteron nevládne tvrdou rukou, strach. Zato mladí nadupaní muži jsou někdy bojovní až hrůza, o čemž momentálně svědčí jistý extrém – a sice přitažlivost zločinného Islámského státu. Mladí mužové Evropy i ze zaoceánských demokracií se stahují k této nemilosrdné řeži s odpornými popravami v touze získat s kalašnikovem v ruce moc nad lidmi, vzít si násilím ženy, které v západní demokratické kultuře vzdorují primitivním samčím nárokům mladých a netrpělivých mužů rozčilujícím a nenáviděným sebevědomím. Obávám se, že především to je silná motivace frustrovaných mladíků, kteří se v prostředí demokratických států cítí znevýhodňovaní soutěží o zdroje, ženy a vliv. Nač podstupovat tu celoživotní štrapáci se vzděláváním, hledáním zaměstnání, uplatněním ve společnosti, získáváním přízně a souhlasu žen, když stačí mít v ruce zbraň a s ní opojnou moc nad lidmi, která nahradí všechno ostatní? Musíte mít ještě ve vyrajbované psychice lhostejnou krutost predátora a silný žaludek, ale přívaly testosteronu a duševní okoralost ve spojení s fanatismem spolubojovníků dokážou bariéru soucitu a obyčejné lidskosti u některých jedinců překonat.

Mladé muže, jimž silový až násilnický testosteron prýští i ušima, vždy využívali a zneužívali vládnoucí stařešinové, včetně církevních hodnostářů, pro své rozpínavé cíle a jako nástroj upevnění své moci. Zkrotit a nasměrovat jejich potenciál bývá pak úkolem vojenského drilu, v němž hraje svou roli ponižování a potlačování osobnosti. Zvláště na vojenských přehlídkách se prozradí potřeba organizátorů, aby si pochodující mravenci pod tribunami byli co nejpodobnější nejen uniformou, ale i výškou, sestřihem vlasů a robotím pohledem.