|
|
Silná balada nepotřebuje komentář
Pro šerosvitný pohled na svět, jaký má rád výtvarník a
režisér Jan Balej, je Andersenova pohádka Malá mořská víla
jako dělaná. Nabízí prostor pro vlastní výklad silného
příběhu, pro kouzlení s atmosférou, hrou barev a zvuků, pro
citlivou a nenásilnou aktualizaci, aniž se poruší jemné
předivo vyprávění o síle a tragice lásky. A samozřejmě pro
svébytný „balejovský“ romantický smutek. Autor vytvořil
půvabnou animovanou baladu Malá z rybárny.
Spojením současného výtvarného výrazu a klasické české
animátorské školy ztvárnil originální loutkové hrdiny,
jejichž tváře i pohyby „na scéně“ přesně odpovídají
charakterům. Nejvýrazněji vyznívají protagonisté – Malá a
Bogan. Víla z rybárny se bezvýhradně zamiluje do zhýralého
mladíka a obětuje se pro lásku.
Kulisy, dekorace i kostýmy jsou propracovány do
obdivuhodných detailů, každý talíř, pracovní nástroj či vůz
má svou roli, stejně jako vyzývavé reklamy obchodů a barů v
ošuntělé ulici, přístav s hrozivě vztyčenými rameny jeřábů a
stíny lodních vraků, temně zelené moře plné splašků. Pečlivé
rozlišení figur je podtrženo chůzí i gesty, stylizovanými
hlasy. Zvláštní uznání zaslouží hudba, která dotváří děj i
náladu. Rozvlněná symfonie moře a melodie rybárny
kontrastují s divokými rockovými rytmy Bogana a jeho klubu.
K působivosti přispívá i velkolepé finále: rozbouřené vody
pohltí nejen Malou, ale i vše kolem. Za to, že svět nepřál
její lásce.
Snímek se vyznačuje čistou filmovou řečí, výtvarnou
osobitostí i emocionální naléhavostí. Proč tedy měli tvůrci
potřebu vše ještě dovyprávět slovy? Proč komentují, co divák
stejně vidí a chápe? Jakkoliv je Oldřich Kaiser výtečný
herec i vypravěč, v Malé z rybárny působí jeho projev jako
výklad paní učitelky. Průvodní slovo filmu škodí, ruší a
banalizuje vyznění, navíc přerušuje plynulý tok děje.
Naštěstí příběh, výtvarná úroveň a mistrovství animace jsou
silnější.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
|
