Číslo 27 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s režisérem.
Petrem Václavem.

Rozhlasový originál Horčička

„Režisér není učitel! Já jsem zrcadlem herce. Jestliže jsem si ho vybral, musím ho nějakým způsobem reflektovat, a ne ho učit! Do rozhlasového studia musí herec přijít už ‚řemeslně‘ připravený,“ řekl v rozhovoru pro Divadelní noviny rozhlasový režisér Jiří Horčička. Neuvěřitelný rozsah jeho uměleckého zaměření od realizací zvukové podoby knížek pro nejmenší čtenáře přes dobrodružnou literaturu až k filozofickým textům pro dospělé a navíc skoro šedesát let prožitých v Československém a Českém rozhlase – to všechno staví Jiřího Horčičku mezi rozhlasovými osobnostmi zastoupenými v nabídce e-shopu Radioteka.cz na první místo. Zmiňovali jsme zde už před časem důkazy vzájemného porozumění, které Karel Höger popisuje jako vzácné a důvěrné setkání „režisérova herce a hercova režiséra“. V Radiotéce je najdete například v dvoudílném přepisu Kiplingovy Knihy džunglí: Jsme jedné krve ty i já a Člověk jde k lidem, v adaptacích Čapkovy Války s Mloky a Věci Makropulos. Nechybí zde ani Högerova četba z pozapomenuté Vrbovy Borovice a Bassovy nestárnoucí knížky Klapbzubova jedenáctka. A jestliže jsme nedávno s odkazem na vrcholy  rozhlasového herectví Rudolfa Hrušínského v nabídce Radiotéky vzpomněli také Horčičkovu režii mikrodramatu Milana Uhdeho Výběrčí, sluší se dnes doplnit i reakci samotného autora ceněného textu: „Je to moje nejsugestivnější, nejšílenější a nejrozhlasovější hra a díky Horčičkovi došla i zahraničního uznání!“

Ze starších titulů s charakteristickým režijním rukopisem Jiřího Horčičky už dříve vydaných na CD, které dnes najdete na webu Radiotéky, připomínám jeho režii Gogolova Revizora. Přemysl Hnilička na stránkách Týdeníku Rozhlas srovnal divadelní tvář Chlestakova (Jiří Kodet) konce šedesátých let s rozhlasovým alter ego Václava Postráneckého ze začátku let sedmdesátých: „Zatímco Chlestakov Kodetův z Činoherního klubu je typický městský hejsek, který nastalou situaci využívá čistě intelektuálně a jeho reakce na ni je promyšlená a cynická, Postránecký (a také Horčička) jej pojímá spíše pudově; vše, co se mu nabízí, přijímá jako primitiv, který je na několik hodin postaven nad ostatní primitivy.“

Novinkou mezi tituly Jiřího Horčičky v našem e-shopu jsou nyní například slavní Bídníci Victora Huga v hlavních rolích s Eduardem Cupákem jako chladným komisařem Javertem a jeho protihráčem Radoslavem Brzobohatým v roli Jeana Valjeana v citlivé hlasové proměně z trestance do postavy starosty Madelaina. Stranou vaší pozornosti by ovšem neměl zůstat ani další Bassův populární titul, seriálové zpracování Cirkusu Humberto, kde dobová kritika vedle jiného ocenila, že „…Jiří Horčička využil Bassovy schopnosti detailně pozorovat a viděné živě vyprávět. Žádné monotónní čtení, ale napínavé situace, odstíněné charaktery, pozoruhodné historky.“ A ještě jeden unikát: Horčičkovu rozhlasovou adaptaci Tří mušketýrů najdete v Radiotéce dokonce dvakrát. Nejprve v Nezvalově poetické úpravě z roku 1973 a také jako desetidílný seriál natočený v polovině devadesátých let v dramatizaci Jaroslavy a Jana Strejčkových. Ostatně byla to právě dlouholetá Horčičkova spolupracovnice, dramaturgyně Jaroslava Strejčková, která na otázku, u koho se vlastně pan režisér vyučil a kdo jsou jeho žáci, odpověděla vtipně a výstižně: „Nebyl žákem nikoho a nemá žáky. Je svůj.“

Robert Tamchyna, rozhlasový dramaturg Radioteka.cz