Číslo 27 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s režisérem.
Petrem Václavem.

Jan Petránek, publicista

Bláznivá rivalita

Dobře vím, co zlobí pozorného čtenáře zpráv, posluchače rozhlasu nebo diváka televize. Cokoli, co mu média momentálně vnutí jako důležitou událost, ale jakmile u ní opadne prvotní lesk, už se k ní nikdo nevrací. Jistě si třeba vzpomenete, jak byl v Moskvě na počátku května očekáván severokorejský (třeba už poslední) diktátor Kim Čong Un. Nepřijel. Zřejmě se zatřásl jeho trůn, psaly tiskové agentury. Proto si jej rezolutně upevnil popravou patnácti spiklenců ve svém nejbližším okolí. Měl před popravčí četu poslat i ministra obrany. Dozvěděl jsem to z jihokorejské televize Arirang (najdete ji na 53. kanále satelitní sítě na Golden-ringu), když to oznamovala tamní půvabná moderátorka. Ale pak se za osudem spiklenců zavřela voda, jak se zdálo.

Ovšem ani v neuvěřitelně uzavřené zemi se neutají všechno. Z ruských a japonských zdrojů jsem se dozvěděl, že starý severokorejský ministr obrany se dál zabývá „zlepšením strategické obrany své země“. Zpráva o jeho smrti byla fingovaná, tvrdí komentátor ruského deníku Stoletie.

Novinář musí prosít horu informací, aby se dobral reality. Je ministr obrany KLDR živý, nebo jen funguje jako zombie nejmladšího Kima? Rád bych to věděl. Je to přece jen důležitý kamínek do obrazu o situaci v dost nebezpečné zemi. Ze severu Koreje je zatím jisté jen to, že Velký Un úporně touží mít za každou cenu strategické rakety. Je mu jedno, pokud to vůbec tuší, že pro sever Koreje může být raketová mánie osudová. Ve válce, pokud by ji rozpoutal, by při nukleární odvetě rychle prohrál. Náš glóbus je už v situaci, kdy éra nenukleárních konfliktů může rychle a zásadně skončit.

Pokud jde o globální raketovou politiku, vrtím hlavou nad tím, co všechno je možné. Stačí uvést nejnovější souhrn faktů, které zveřejnilo americké strategické centrum Global Arcanum. Šéfem organizace je Ron Wahid, čelný americký stratég, poradce vlád od doby prezidenta Bushe. Důrazně upozorňuje, že USA jsou nebezpečně závislé na dodávkách ruských raketových motorů RD-180. To jsou dlouhodobě osvědčené komplexy, Amerika je používá už desetiletí. Bez nich by měl Pentagon s kosmickou rozvědkou velký problém. Motory RD-180 se sériově montují na první stupně amerických raket Atlas V. Ron Wahid z Global Arcanu upozorňuje, že bez nich Amerika dostane výzvědné družice na oběžnou dráhu jen v nemile omezené míře. Jak potom dobře ohlídat svět, zvláště Severní Koreu, Afghánistán, Pákistán, Blízký východ, Afriku, a teď i Čínu, Ukrajinu a Rusko?

K prvořadým úkolům americké kosmické rozvědky patří vteřinově rychlé varování, kdyby proti USA odstartovaly rakety protivníků. Ron Wahid trpce nese, že Spojené státy za motory RD-180 nemají v současnosti náhradu. Amerika po éře raketoplánů nestačila včas zajistit vlastní širší kosmický vývoj.

V prosinci 2014 přijal Kongres „urychleně“ zákon National Defence Authorisation Act, zakazující používání ruských raketových motorů. Ale až po roce 2019! Stejný zákon uvolnil počáteční obnos dvě stě dvacet milionů dolarů na program dlouhodobého vývoje amerických motorů. Věc má však háček. S motory RD-180 pracuje firma ULA (United Launch Alliance), což je láskyplný levoboček společností Boeing a Lockheed. ULA nechce o výnosnou práci přijít. Velmi usilovně lobbuje, aby se s ruskými motory pracovalo nejméně do roku 2022. Pikantní rovněž je, že vývoj a výrobu RD-180 financují ruské banky Rossija a Gazprombank, tedy banky, na které se přímo vztahují americké sankce.

Nedivím se, ptají-li se mnozí lidé, jak se to rýmuje s protiruskými sankcemi. Údiv se může logicky vztahovat také na možnost, proč se sama Moskva, která je pod tlakem USA, NATO a EU, nerozzlobí a neřekne, že tyhle motory přestane dodávat. Jenže kšeft je kšeft. Stejně se lze ptát, proč se nikdo nediví rusko-americkému handrkování o cenu uranu ze starých rozebraných raket. Tenhle uran za miliardy Rusko Spojeným státům už prodalo.