|
|
 Polské
duše jako inspirace pro Čechy
Po úspěchu knihy Ruské duše zhodnotil zpravodaj Českého
rozhlasu Petr Vavrouška několikaletou dráhu varšavského
zpravodaje další knihou rozhovorů. Nese název Polské duše a
právě ji vydává Radioservis. Mezi osobnostmi polského
veřejného života, které se představují v obsáhlých
zpovědích, jsou například prezident Lech Wałesa, režiséři
Agnieszka Hollandová a Andrzej Wajda, herec Jerzy Stuhr či
ministr obrany a zahraničí Radoslaw Sikorski.
Jak se vám podařilo přimět většinu zpovídaných k nezvyklé
míře upřímnosti?
Na to vám nedokážu odpovědět. Možná díky tomu, že to nebyla
krátká setkání. S většinou zpovídaných jsem se potkal
několikrát, protože jsem cítil, že je třeba rozhovor ještě
doplnit, že něco zůstalo nevyřčeno, že jsem se na něco
zapomněl zeptat. A všichni s tím souhlasili. Například i
generál Jaruzelski mi dal dvě šance, stejně jako Lech Wałesa
nebo Mariusz Szczygieł. I díky tomu vznikl mezi námi bližší
kontakt, kdy zpovídané osobnosti mohly zapomenout na
ostražitost a byly asi i upřímnější.
Překvapením pro leckoho bude třeba rozhovor s bývalým
prezidentem Wojciechem Jaruzelským. V něm se naplno
projevuje vaše schopnost odhrnout „plakát“, dostat se blíž
skutečné tváři...
Wojciech Jaruzelski byl člověkem paradoxů. Vzdělaný, ze
šlechtické rodiny, kterou bolševici vyhnali na Sibiř, a pak
se z něj stal přesvědčený komunista. Právě tento vnitřní
rozpor mě zajímal nejvíc. A zřejmě jsem měl i tu výhodu, že
jsem k němu jako Čech přistupoval nezatížený polskou
historií, především tím, co Polákům způsobil vyhlášením
výjimečného stavu v roce 1981. Během rozhovoru byl velmi
upřímný a já ho měl zase dobře „načteného“. Takže v
momentech, kdy si chtěl některé historické události trochu
přibarvit ve svůj prospěch, jsem ho dokázal korigovat.
Které skutečnosti nejvíc změnily vaše představy o Polsku?
Když pracujete pět let v cizí zemi a nevnímáte ji povrchně
jen jako dočasný turista, tak se s ní sžijete. Sledujete
politiku, kulturu, vnímáte tradice, rozdíly v uvažování
lidí. Musíte řešit běžný provoz rodiny, takže poznáte, jak
funguje zdravotnictví, školství. Moje představy o Polsku a
Polácích byly do jisté míry ovlivněny řadou klišé, která
česká společnost má. Postupně jsem si ale vytvářel vlastní
hodnocení a to je vůči Polákům velmi pozitivní. Polsko se v
posledních letech zásadně změnilo, zmodernizovalo. Těžko se
dá ten pocit zprostředkovat, ale Polsko má velmi dobrou
vnitřní energii. Alespoň to je můj osobní, subjektivní
dojem. A přiznám se, že se mi po Polsku a Polácích stýská.
Touto nostalgií jsem například po čtyřech letech života v
Rusku netrpěl.
Bonusem knihy je úvod známého polského publicisty Mariusze
Sczcygieła, který napsal několik výstižných knih o nás
Češích. Ostatně i on má v knize samostatný rozhovor. Nemáte
chuť stát se pro Poláky po svých zkušenostech „českým
Szczygiełem“?
To ani náhodou. Mariusz Szczygieł je mimořádný reportér,
spisovatel. On má čas a možnost na svých knihách dlouhodobě
pracovat, hledat důležité detaily, výjimečná témata. Já jsem
přece jen zahraniční zpravodaj a můj čas vyplňuje každodenní
běžná novinářská práce. Rozhovory jsou jen bonusem,
zpestřením.
V Polských duších pohlížíme jako v zrcadle i na historii
našeho vlastního národa. Bylo i tohle jedním z důvodů, proč
jste se do psaní knihy pustil?
Nebylo to plánované, ale nakonec to tak může působit. Chtěl
jsem se například setkat s lidmi, kteří zažili holocaust,
kteří byli svědky opravdu zásadních událostí moderní polské
historie. Chtěl jsem zjistit, jak se chovali v mezních
situacích života a smrti, v momentech, kdy jde stranou
osobní prospěch a nastupuje oběť pro vyšší cíle. To je
ostatně pro Poláky typické. Mají v sobě určitě více
vlastenectví než my. Nebo jsme my neměli tolik příležitostí
ho projevit.
Rád bych si od vás přečetl vzhledem k vašemu nynějšímu
zpravodajskému postu Slovenské duše. Už sbíráte materiál?
Ještě ne. Zatím pozoruji, které slovenské osobnosti jsou
zajímavé a čí životní příběhy by stály za rozhovor. To byl
totiž můj záměr v případě Polských duší. Aby Češi, kteří
budou knihu číst, našli v odpovědích Poláků inspiraci pro
svůj vlastní život.
Milan Pokorný
Foto Khalil Baalbaki
|
