|
|
Jaké bylo dospívat nad propastí
Žili ve stejné době, ale v rozdílných světech. Oběma osud
vyměřil jen velmi krátký čas. Židovský chlapec Jiří Münzer
zahynul v Osvětimi, ruská dívka Nina Kostěrinová zemřela v
prvních měsících druhé světové války při akci partyzánů poblíž
Moskvy. Oba zanechali cenné deníkové svědectví. Posluchačům je
zprostředkuje Český rozhlas 2 – Praha, jenž z deníků dvou
mladých lidí, kteří „dospívali nad propastí“, vysílá od 24.
října osmidílnou četbu na pokračování.
 V lednu roku 1936 si v Hradci Králové začal psát deník Jiří
Münzer. Tehdejšímu sekundánovi dali první impulz nejspíše
rodiče, ale chlapec vydržel zapisovat pouhý rok. I přesto jsou
jeho záznamy unikátní svou vzácnou bezprostředností.
Neúprosná strohost
Svět, jak ho vidí třináctiletý chlapec, je první hodnota
Münzerova deníku. Odráží se v něm bezstarostné a šťastné
dětství. V roce 1940 se Münzer k zapisování vrátil.
Z gymnazisty se stal židovský učeň a „z indiferentního člověka
se stal Žid“. Dění kolem sebe tentokrát zaznamenává
s překvapující týdenní pravidelností. Zápisy svědčí o
zhoršujících se podmínkách života ve válečných letech.
Transporty do Polska popisuje s neúprosnou strohostí. Záznamy
končí v únoru 1942, kdy Jiřímu došly v sešitě volné stránky.
Další sešit si pravděpodobně vzal s sebou do transportu. Z
pochopitelných důvodů se nedochoval. Jiří Münzer zahynul
v koncetračním táboře v Osvětimi v roce 1944. Bylu mu
jedenadvacet let. Jeho deník vydal Radioservis v roce 2002.
Deník obyčejného děvčete
V tomtéž roce jako Jiří Münzer si v Moskvě začala psát Nina
Kostěrinová „deník obyčejného děvčete“. Novopečená horlivá
komsomolka ze „staré“ bolševické rodiny nemá nejmenší
pochybnosti o správnosti politických procesů v letech 1936 až
1937. Tresty smrti nad trockistickými nepřáteli lidu považuje
za jediné možné. Ale po zatčení řady příbuzných vznikají v
„politické uvědomělosti“ patnáctileté dívky trhliny. Zatčení
milovaného otce, který byl Nině absolutním vzorem, nese velice
těžce a jeho případnou vinu se snaží odčinit ještě usilovnější
prací pro kolektiv.
Děsivou atmosféru v předválečném SSSR zachytila Nina
Kostěrinová takříkajíc z první ruky, aniž ji mohla vzhledem
k svému věku zcela pochopit. Hned v prvních válečných měsících
odchází – navzdory oční vadě (krátkozrakosti) – do
partyzánského oddílu. Zachránit a očistit svého otce – to je
hlavní pohnutka, která ji žene vstříc smrti.
Nina Kostěrinova zemřela při partyzanské akci poblíž Moskvy
14. listopadu 1941. Bylo jí – stejně jako Jiřímu Münzerovi
– jedenadvacet let. Deník obyčejného děvčete mohl v Sovětském
svazu vyjít tiskem až po destalinizaci v roce 1962. Záhy byl
přeložen do většiny evropských jazyků (česky vyšel roku 1964
pod názvem Deník Niny Kostěrinové) a v roce 1966 došlo i k
jeho vydání ve Spojených státech.
Bezděčná lyrika, ale především autentičnost, s níž jsou
popsány politické procesy, zajistily knize světový úspěch.
Nedávno vznikl podle Deníku obyčejného děvčete dokonce
muzikál. Kostěrinová se na rozdíl od Münzera svěřovala i se
svými citovými a milostnými problémy. Proměna dívky v ženu je
pochopitelně přitažlivé téma a i proto je muzikál na
repertoáru mnoha ruských divadel.
Rozhlasová četba na pokračování, která vznikla v Českém
rozhlase Hradec Králové, dostala název Dospívání nad propastí
a účinkují v ní Dagmar Novotná a Vojtěch Hájek.
Pavel Krejčí,
režisér ČRo Hradec Králové |
