 Rudolf
Křesťan, publicista
Ťukání na čelo atd.
Šimpanzi používají jednatřicet vyjadřovacích posunků. Zjistili
to odborníci zabývající se výzkumem primátů. Domnívám se, že
neméně zajímavý by byl číselný údaj, který by kvantifikoval,
kolik gest užívají zmínění vědci. Odhaduji, že víc, vezmu-li
v potaz i rozčilená gesta za volantem, kdy jistě i nejeden
vědec si ťuká na čelo, aby druhému šoférovi naznačil, co si o
něm myslí.
Ač lidstvo vládne řečí už po nějaký čas, gest jsme se zdaleka
nezbavili. Naopak – jako by jich přibývalo. Před vznikem aut
mohl vozka při míjení druhého povozu vynadat protijedoucímu
kočímu pěkně od plic. Čas jejich míjení byl pro takový slovní
atak dostatečný. A hlavně – oba aktéři na kozlíku nebyli od
sebe odděleni předními skly. V interiéru auta se proměňujeme
vůči druhému řidiči v němoherce.
Vzhledem ke skutečnosti, že současný člověk je většinou
řidičem, nelze se divit, že posunkové etudy za volantem se pak
podvědomě přenášejí i mimo útroby vozu. Viz následujících
několik příkladů z letošního roku.
Fotbalista Milan Baroš si při jednom z utkání francouzské ligy
ucpával v blízkosti kamerunského obránce Stéphana Mbiy okázale
nos a mával před ním rukou, jako by rozháněl nepříjemný
zápach. Gesto vyvolalo podezření z rasistického chování.
Podobně tomu bylo u sparťanského fotbalisty Pavla Horvátha,
když při utkání s Viktorií Žižkov opakovaně zvedl pravici
způsobem připomínajícím hajlování.
Jiným gestem zaujal televizní diváky premiér Topolánek, když
v poslanecké sněmovně vztyčil prostředník své ruky.
Mezinárodně vžitý význam tohoto posunku je: „Jdi do –
atakdále.“ Případně: „Můžeš mi – atakdále.“ Nebo: „Jsi –
atakdále.“ Opakovaným vysíláním televizního záběru se náležitě
doučili i ti diváci, kterým dosud tato důležitá znalost
chyběla k všeobecnému vzdělání.
Gesto zjevně směřovalo k opozičním poslancům. Bizarní bylo,
když jeden z koaličních politiků chtěl zachránit premiérovu
reputaci následujícím veřejným vyjádřením: „Já jsem to
pochopil tak, že mi premiér ukazoval, že jsem jednička.“
Jestliže řada slov zvetšela nadužíváním a ztratila na síle,
posunkům jejich síla zůstala. V rámci globalizace lze postupně
očekávat i rozšíření jižanského gesta, oblíbeného zvláště na
Apeninském poloostrově a znamenajícího „Ty paroháči!“ Italské
slovo „cornuto“ je prstově vyjádřeno vztyčeným malíčkem a
ukazováčkem. Výsledně jsou z toho symbolické rohy. To je gesto
do pranice.
Jestliže jsem naznačil, že automobilismus je výrazným
tréninkem pro gestické akce, je na místě zmínit se i o
skutečnosti, že do jisté míry je na ně zaděláno už v ranějším
věku. Dělání dlouhého nosu a vyplazování jazyka patří
k dětskému repertoáru. Albert Einstein si dětství prodloužil
až do dospělosti, jak vyplývá z jeho světoznámého portrétu
s vypláznutým jazykem.
Významem rozličných gest se podrobně zabývají specialisté
zkoumající mimoslovní komunikaci. Jeden z nich – docent Jaro
Křivohlavý – uvedl ve své knize s názvem „Jak si navzájem lépe
porozumíme“, že vedle známých gest z oblasti, kde jsme doma,
existují i mimoevropská, pro nás možná stejně nesrozumitelná
jako jazyk, který neovládáme. Autor uvádí na příkladu
indického tance Natja Šástra, že smyslu předváděných gest je
třeba se učit tak, jako se učíme slovům. Gest v uvedeném tanci
je vskutku požehnaně. Jejich inventurou bylo vyčísleno 24
různých pohybů hlavy, 4 pohyby krku, 6 pohybů obočí, 24 pohybů
očí a 57 významových pohybů.
Bylo by užitečné, kdyby kromě slovníků cizích jazyků byly
souběžně vydávány i obrazové slovníky cizích gest. Mohly by
nás ušetřit mnoha nedorozumění. A nejen řidičských. Když si
například Rus cvrnkne prstem o krk, neznamená to, že by si
s námi chtěl zahrát kuličky, ani že ho bolí mandle; je to
nabídka ke společnému pití.
Podobný slovník by byl užitečný i v rámci domoviny.
Nepochybuji, že existují některá nová gesta mladé generace,
která jsou nám starším neznámá. Ovšem jejich znalost by nám
mohla rozšířit obzor. V takovém naučném slovníku by byla
zahrnuta i gesta přicházející k nám postupně ze světa. Takto
se u nás před časem ujalo například gestické vyjádření
nadlehčujících uvozovek: za pomoci obou rukou, jejichž
ukazováčky a prostředníčky hrábnou do vzduchu. K novějším –
původně zahraničním – gestům patří výraz pro telefonování
v podobě vztyčeného palce a malíčku ruky přiložené k uchu.
Z mládí, kdy jsem ještě sportoval, nepamatuji ani dnes
rozšířené vzájemné povzbuzující sympatické plácnutí dlaní dvou
spoluhráčů.
Vzniklá obrazová publikace gest by byla podobně záslužným
činem, jakým bylo v roce 1988 vydání prvního českého
obrazového slovníku znakové řeči. Je doprovozen výkladovými
fotografiemi, a protože ho mám doma, tak mohu potvrdit, že je
vskutku reprezentativní. Už proto, že je v něm kromě jiných
zobrazeno i znakové gesto vyjadřující slovo gesto. |
