|
|
Hollar po čtyřech stoletích
V době, kdy píši tento text, pohybuje se pravděpodobně
delegace Sdružení českých umělců grafiků Hollar na trase
Londýn–Westminster, aby na místech spjatých se životem a smrtí
jednoho z největších kreslířů a grafiků 17. století, Václava
Hollara (1607–1677), uctila jeho památku. Byť tento pražský
rodák tvořil převážně ve Frankfurtu nad Mohanem, v Londýně a
v Amsterodamu, po celý život důsledně signoval své práce
podpisem s dodatkem Bohemus. Stal se jedním z nejvýznamnějších
umělců éry, v níž se výtvarný jazyk oprošťoval od renesančních
alegorií a směřoval k sugestivní řeči konkrétních motivů.
Světovou proslulost získal spoluúčastí na podobě evropského
výtvarného umění „zlatého“ 17. století, utvářené spolu s ním
především Rembrandtem v Holandsku, Velasquezem ve Španělsku a
Rubensem ve Flandrech.
Vedle Britského muzea je to právě pražská Národní galerie, jež
vlastní ve světě největší kolekci Hollarových děl. Proto se
její fondy ze sbírky Hollareum, doplněné zápůjčkami ze
zahraničních institucí, staly fundamentem výstavy s názvem
Václav Hollar - Evropa mezi životem a zmarem (v paláci
Kinských na Staroměstském náměstí je ji možno zhlédnout do 13.
ledna). Je zde vystaven výběr jeho nejvýznamnějších grafik a
kreseb ze všech tvůrčích období; vedle nich zde však nalezneme
i méně typické práce, především knižní ilustrace.
 Syna
katolického šlechtice a vysokého úředníka na dvoře císaře
Rudolfa II. se pobělohorské represe nijak nedotkly, přesto mu
však ekonomicky a morálně zdecimované Čechy nedávaly
příležitost k prosazení výjimečného talentu. V roce 1627 proto
odešel do Německa, jež se však stalo jen východiskem jeho
dalších cest. Ve službách anglického diplomata Thomase
Howarda, hraběte z Arundelu, navštívil jako výtvarný
dokumentátor řadu evropských zemí. Později v Londýně graficky
kopíroval obrazy ze slavné Arundelovy sbírky (dopomohl jim tak
k obecné popularitě) a stal se učitelem kreslení prince
waleského, pozdějšího krále Karla II. Před vzplanuvší
občanskou válkou byl však nucen utéci do Antverp, kde rozvíel
své umění v nejzralejších grafických cyklech, zobrazujících
motýly a lastury, jemnou strukturu kožešin a rukávníků, ale i
obchodní a válečné koráby, jimiž byl jako suchozemec uhranut.
Zakusil útrapy vězení, mor (jemuž padl za oběť jeho syn) i
následný požár Londýna v roce 1666. O dva roky později se
vypravil do marockého Tangeru pořídit pro krále podrobnou
dokumentaci zdejšího opevnění. Na zpáteční cestě přežil
přepadení lodi středomořskými piráty…
Jeho proslulost mu nezajistila ani náznak bohatství, zato však
úctu současníků a následovníků jeho umění. Obdivován byl
zejména pro tvorbu krajinářskou a vedutistickou, kostýmní
návrhy i cykly drobných přírodovědných motivů. Vytvořil řadu
portrétů významných osobností své doby a výtvarně
dokumentárními prostředky vyjádřil rozpolcenost starého
kontinentu, jenž se v oné neklidné době ocitl mezi kulturním
rozmachem na jedné straně a válečnými katastrofami třicetileté
války na straně druhé. Stal se jedním z mála českých tvůrců
uznávaných širokým okruhem zahraničních uměnovědců. Pro nás se
pak jeho jméno stalo téměř synonymem grafického umění.
Jaroslav Vanča,
scenárista, pedagog FAMU a výtvarný kritik
Foto NG Praha |
