|
|
Když namalované město zastupuje celý svět
Výrazově experimentující film Larse von Triera předkládá
osobitou studii o temné tváři lidského nitra, dřímající i v
navenek spořádaných občanech, kteří obývají zasuté podhorské
městečko Dogville v době velké hospodářské krize kdysi ve
třicátých letech. Několikrát se totiž rozhodují, jak mají
naložit s dívkou Grace (Nicole Kidmanová), která k nim odkudsi
„z města“ uprchla, hledajíc záchranu před gangstery. Nejprve
dostane čtrnáct dní na to, aby místní přesvědčila o tom, že si
takovou lidumilnost zaslouží, později se ocitá ve vskutku
bezprávném postavení.
 Von
Trier svůj příběh, modelovaný jako podobenství, pojednal
v intencích scénograficky náznakového představení. Celý příběh
je natočen v rozlehlém studiu, na jehož podlaze se skví
schematické rozložení městečka, jsou vytyčeny ulice, stavby se
skládají z vyznačeného půdorysu a zlomků konstrukcí, ať tam
žijí lidé nebo se jedná o kostel či bývalé doly. Také
Kidmanová s překvapivým pochopením ztvárňuje svou hrdinku
v jednolitě celistvém rozkmitu od smířenosti k nelítostné
odvetě.
Celý příběh, rozčleněný do úvodního seznamujícího prologu a
devíti následných epizod, opatřených obsáhlými,
jak v klasických románech vysvětlujícími nadpisy kapitol,
provází vševědoucí komentář, v podrobných úvahách osvětlující
pohnutky jednání každé z postav. Nastoluje se tak naprostý
odstup od příběhu (ale nikoli zcizení v brechtovském smyslu,
neboť žádná z postav nevystoupí ze své role). Zvolené pojetí
dovoluje nahlížet do každé z domácností a sledovat, co se v ní
odehrává, dívá-li se kamera z výšky, lze pozorovat hemžení na
ploše celé osady.
Dogville získalo pozornost svou nepochybnou provokativností i
formálním novátorstvím, i když nelze pominout že již dávno
v minulosti vznikaly – přinejmenším co do scénografického
řešení – obdobně pojednané filmy, zmíním aspoň Lapák na
základě představení Living Theatre nebo i českou pohádku
Hrátky s čertem zasazenou o Ladových kulis.
Film Larse von Triera Dogville uvede ČT 2 ve čtvrtek 3. ledna
ve 23.30 hodin.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto archiv |
