|
|
Disputace o svobodě a jejích hranicích
Režisér Lars von Trier podnikl ve filmu Manderlay (čtvrtek 10.
ledna, ČT 2, 23.10) další výpravu do mentality americké
společnosti a stejně jako v Dogville se dočkáme zajímavého
scénografického, inscenačního i interpretačního pojetí. Opět
spatříme náznakovou scénu s většinou jen namalovanými půdorysy
staveb, tentokrát téměř výhradně ponořenými do tmy, s
případnou jen zvukovou kulisou, opět je zdůrazněna modelovost
zpodobňovaných událostí. Režisér má ovšem ztíženější situaci,
protože identita hlavní hrdinky, důležitá složka vyprávění,
byla již odkryta – takže od prvního okamžiku víme, že jako
dcera mocného gangsterského bosse si může ledasco dovolit.
První, co v Manderlay
spatříme, je obrovská mapa Spojených států, nedozírná bílá
plocha se schematicky vyznačenými hranicemi států, kudy
projíždí kolona gangsterských aut, směřujících na nové
působiště. V Alabamě se zastaví: Grace (oproti Dogville, kde
hrála Nicole Kidmanová, uvidíme nyní méně známou Bryce Dallas
Howardovou) nevěříc vlastním očím zjistí, že v kterémsi
zapadákově jménem Monderlay ještě přetrvává otroctví, dokonce
i s brutálními tělesnými tresty.
 Rozhořčená
Grace se rozhodne na místě zjednat pořádek a ponižující poměry
okamžitě zrušit. Obklopena téměř samými černochy začne
okamžitě zavádět principy demokracie: jako osvícený monarcha
je nutí, aby se rozhodovali sami, přesvědčena že tak urychlí
jejich občanské zrání. Celému jejímu počínání von Trier
vtiskuje rozměr filozofické disputace o svobodě, o
zodpovědnosti z ní plynoucí i jejích limitech.
Von Trier se dotýká složitých společenských procesů,
souvisejících s osvobozením člověka dosud drženého v kleci, a
jeho výpověď můžeme vztáhnout nejen na americké reálie, ale
obecněji na jakékoli společenství, které se vymanilo (nebo
bylo vnějším zásahem vymaněno!) z diktatury. Jenže vizuální
podoba filmu již není tak překvapivá, takže se režisér více
orientuje na verbální složku. Rozvíjí tradici filmů – rozprav
o předem vytyčených problémech, tradici proslavenou Brechtem a
Pabstem v Žebrácké opeře, Weissem a Reiszem ve snímku
Marat-Sade, Godardem v Číňance...
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto archiv |
