|
|
 Jiřina
Šiklová,
socioložka
O reálném a nereálném v předsevzetích
K Adventu patří zpytování svědomí a hodnocení uplynulého roku.
Po zimním slunovratu se prodlužuje den, je to čas očekávání a
nových rozhodnutí k činům. Naši předkové neměli tolik
informací o tom, co přijde a je či není uskutečnitelné, tedy
reálné, a tak jednali více podle své víry a přesvědčení.
Protože neznali vodovod, svítili svíčkami a nemyli si ruce,
považujeme je často za zaostalé. V tom, jak přirozeně
přistupovali k životu, hledání jeho smyslu a vlastního
poslání, byli možná mnohem dál než většina „moderních“ lidí
dneška. Neodhadovali budoucnost ze statistických údajů ani se
neřídili výzkumy veřejného mínění, a k uskutečnění mnoha
převratů a změn je hnalo jen jejich přesvědčení. Klidně
usilovali o nereálné.
Nedávno jsem se mezi přáteli zmínila, že bych si přála, aby
naši poslanci a senátoři zvolili novým českým prezidentem Jana
Švejnara, protože pak bychom byli lépe přijímáni jako partneři
v Evropské unii. Nejenže se mnou plně souhlasili, navíc
přidali řadu dalších argumentů ve Švejnarův prospěch. Byla
jsem potěšena, ale tím více mne překvapil závěr většiny
diskutujících: prý je zvolení Švejnara nereálné. Ten či onen
poslanec bude prý zcela určitě hlasovat podle stranického
kabátu, jiný bude podplacen, dalšímu za zvednutí ruky slíbí
prominutí daňového úniku, a tak prý nemá vůbec cenu se ve věci
Švejnarovy kandidatury angažovat.
Jsem z toho smutná. Svých přátel si vážím, považuji je za
neobyčejně inteligentní. Proto mě rmoutí, že i tak brilantní
mozky jsou předem zbaveny aktivity v důsledku svých znalostí.
Ti naši takzvaní primitivní předkové přece také neusilovali
jen o to, co bylo samozřejmé a co se stejně muselo stát. Je to
paradox v uvažování současných vzdělanců. Věcnými argumenty
sami sebe odzbrojují. Ti lidé jsou o něčem přesvědčeni –
stejně jako já –, ale současně je neúprosná řeč statistických
čísel odrazuje od konání. Rozum, tedy ratio, se staví proti
našemu přesvědčení, jako by bylo správné usilovat jen o to, co
musí automaticky „vyjít“.
Pokud jsou opravdu fakta tak jednoznačná, pak je to ten
nejhrubší determinismus a všechna novoroční předsevzetí jsou
zbytečná. Někdy si myslím, že by možná bylo lepší přemýšlet o
budoucnosti jenom a jenom při svíčkách. |
