|
|
Průhled do světa organizovaného zločinu
 Proslulost
si německo-český film Král zlodějů získal už mnohaletými
potížemi, které provázely natáčení – došly peníze a režisér
Ivan Fíla složitě sháněl náhradní „zdroje“. Obával se sice,
aby mu dětští herci příliš nezestárli, ale přesto tvrdošíjně
prosazoval své pojetí a odmítal kompromisy. Vytrvalost nakonec
slavila úspěch: film odehrávající se převážně v Německu nyní
promluví i z televizní obrazovky (středa 27. února, ČT 2,
20.30).
Rozporným protagonistou příběhu je zkrachovalý cirkusák
přezdívaný Caruso (protože obdivuje zpěváka, jehož hlas ve
filmu průběžně zní), jenž v chudých východoevropských
končinách verbuje děti, které pak dílem nutí ke krádežím,
dílem je dál prodává – nezletilé dívky jsou třeba donucovány k
prostituci. Takový je i osud dvou ukrajinských dětí,
desetiletého chlapce Barbua a třináctileté dívky Mimmy.
Fíla rozhodně nechtěl vyprávět zábavnou zlodějskou historku.
Přináší průhled do světa organizovaného zločinu lámajícího
charaktery hned od nejútlejšího věku. V popředí pozornosti se
však ocitá protichůdný vztah mezi důvěřivým Barbuem a
charizmatickým Carusem, jenž v chlapci spatřuje jakéhosi posla
schopného naplnit jeho neuskutečněné sny.
Carusovi, obdařenému okouzlujícími úsměvy a lehkovážností
současně s odstrašující tvrdostí a bezohledností, propůjčuje
Lazar Ristovski dvojaký rozměr: do jeho dosavadní vpravdě
mefistofelské vypočítavosti poznenáhlu vniká svého druhu
soucit. S Barbuem zapomíná na své horší já, je schopen si
hrát, dovádět, hýřit úsměvy a upřímnou spokojeností.
Zachycení nevlídných, syrých městských scenerií, opuštěné
manéže, nádražních prostor i obchodního domu se vyznačuje
téměř dokumentárním vhledem – kameraman Vladimír Smutný
prokázal své souznění s dikcí příběhu, zvlášť působivě
přiblížil dění spojené s dětskými hrdiny. Odevzdané pohledy,
letmé čichání ředidel i napodobování bojových chvatů podle
nástěnného plakátu, to vše zaznívá výmluvněji a sdělněji než
jakékoli názornější opisování tíživé situace – stejně jako
monotónní opakování naučených frází při výslechu na policii,
kdy apatický chlapec odmítá spolupracovat. Není pak důležité,
zda film uzavírá či neuzavírá happy-end, na síle vyprávění se
tím nic nemění.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto ČT |
