|
|
 Ivan
Klíma, spisovatel
Góly, góly, bedna
Když jsem tu psal o lyžovačce v okolí Hradu a o přeceňování
sportu, slíbil jsem, že někdy příště napíšu o podílu médií na
tomto jevu. Sliby se mají plnit (zároveň slibuji, že už dám se
sportem pokoj).
Tedy: když slyším posedmé za den z veřejnoprávních sdělovacích
prostředků výsledky kanadsko-americké hokejové ligy a
nádavkem, jak zachytal Hašek či Vokoun, jak Havlát přihrál
Bouchardovi a mladičký Průcha Dawesovi na gól, zatímco Prospal
přímo gól vstřelil, mám chuť tu zabedněnou bednu roztřískat.
Už pozapomenutý nacistický válečný zločinec (proč připomínat
jeho jméno) prohlásil: „Když slyším slovo kultura, sahám po
revolveru.“ Dneska při slově kultura nikdo z odpovědných
mediálních činitelů po revolveru nemusí sahat, kultura totiž
stojí s rukama nad hlavou i bez namířené pistole. Všimněte si:
ke konci hlavních televizních zpráv se občas přikrčí jedna
zpráva z oblasti kultury. Někdy, když je kulturní redaktor
obzvláště urputný, vyžebrá si i dvě minuty, nato následuje až
patnáctiminutové sportovní zpravodajství, kde nám shora
zmíněné góly a k tomu ještě mnoho dalších ukáží v obrazech.
Kdo není dostatečně ukojen, má k dispozici dvacet čtyři hodiny
vysílající sportovní kanál. Proti takovému kanálu nic
nenamítám, kdo miluje sportovní podívanou, ať se dívá, ostatně
i ty zmíněné sportovní zprávy si můžu vypnout. Obtížnější to
mám v nově pojatých bleskozprávách Autožurnálu (dříve
Radiožurnálu). Pokud bych totiž zprávy vypnul, mohl bych
přijít o veledůležité hlášení, jaká je právě situace na
silnici mezi Zadním Zhořcem a Radostínem.
Nejsem proti sportovním přenosům ani zprávám, poslouchal jsem
s napětím už Lauferovy reportáže, jde mi o ten nepoměr. Kdosi
došel k názoru – nevím, o jaký průzkum se opíral –, že diváci
musí znát všechny výsledky kanadsko-americké ligy v hokeji,
případně výsledky anglické či jiné pro změnu fotbalové ligy.
Dejme tomu, že na tom předpokladu něco je. Jenže zájmu diváků
sdělovací prostředky nejen vycházejí vstříc, ale také ho
formují. A neovlivňuje se jen zájem o výsledky, ale zároveň
něco daleko podstatnějšího: stupnice hodnot. A ta už není jen
záležitostí zpravodajství, ale něčeho závažnějšího.
Protože mám jakési znalosti o literatuře a o divadlu, mohu
s jistotou prohlásit, že ročně se v cizině přeloží a vydá
několik desítek českých knih, hrají se divadelní kusy českých
autorů. Ale až na výjimky se ve veřejnoprávních zprávách o tom
neobjeví ani nejmenší zmínka. Z toho plyne vzkaz posluchačům:
kultura nereprezentuje tuto zemi, není podstatná, vykašli se
na ni a sleduj, kdo dal někde v dálce gól! Samozřejmě, pokud
se na nějakém zahraničním pódiu proslaví česká modelka (je to
ještě kultura?), anebo na nějakém festivalu promítnou český
film, zpráva o tom se objeví. (U filmu nám obvykle oznámí, kdo
v něm hrál i kdo ho režíroval, málokdy už kdo napsal scénář,
ačkoliv bez scénáře, aspoň prozatím, dobré filmy nevznikají.)
Vím, že přední sportovci jsou především úspěšnými podnikateli
a zároveň i předměty velkého podnikání (milionové platy a
prodeje předních hráčů za desítky milionů eur), to při dnešním
kultu úspěchu a peněz pochopitelně poutá pozornost sdělovacích
prostředků i diváků.
Pod tímto mediálním tlakem se téměř ostýchám tvrdit, že ani
kultura není tak úplně zbytná. Připouštím, že roční plat
předního hokejisty v zahraničí se málem blíží rozpočtu
ministerstva kultury, ale přesto tvrdím, že zatímco vstřelený
gól či třinácté místo (natož místo „na bedně“) v jakémkoliv
závodě sice může připomenout, že kdesi ve střední Evropě
existuje Česká republika, ale nic nezmění na našich mravech
ani hodnotách.
Ve většině demokratických zemí, zvláště v těch menších, i při
kultu zábavy, a tedy i sportovních zápasů, se ještě pořád
považuje kultura za nezbytnou pro samu existenci společnosti.
Neboť kultura v nejširším slova smyslu předává a rozvíjí
tradiční hodnoty, mezi něž patří slušnost, poctivost,
čestnost, sociální cítění, společenská odpovědnost, úcta ke
vzdělanosti, také vědomí pomíjivosti materiálních hodnot i
veletuctu celebrit a jejich slávy. Jedině kultura může lidi
dovést k tomu, že úcta k pravdě je důležitější než fandovství,
které dnes zaplňuje prostor od sportu až po politiku.
Budou-li na vrcholu zájmu i hodnot čnět góly, bude se pod
vrcholem rozkládat krajina, v níž každý ničema, který rovněž
křičí „gól“, se bude cítit platným členem společnosti. Až se
budete pohoršovat nad nepotrestanými zločiny, nad prolhanými
politiky či úplatnými policisty a soudci, co občas selhali,
zamyslete se nad vyšinutými hodnotami.
Vím, že když si teď zapnu rádio, do několika minut se dozvím,
jestli dali Jágr se Strakou gól. Vždyť celý národ trne v
očekávání, jak si povedou naši milovaní New York Islanders. |
