|
|
 Ondřej
Neff, spisovatel a novinář
Jednu z nich, Vynález zkázy, právě vydává Radioservis na
zvukových nosičích. Ale na svém kontě jich máte mnohem víc:
namátkou Cesta kolem světa za osmdesát dní, Honba za meteorem,
Dvacet tisíc mil pod mořem...
To je jeden z nejdůležitějších Vernových románů, také jsem z
něj udělal pětidílnou rozhlasovou inscenaci. Právě teď se k
němu vracím, protože jsem dostal zajímavou nabídku –
převyprávět některé Vernovy romány pro mládež. Vyjdou v krásné
úpravě s ilustracemi Zdeňka Buriana.
Trend převyprávět obsah knížek je ve světě poměrně
rozšířen. Co si o něm myslíte?
Jsem velice zvědavý, co tomu lidé řeknou. V jistém smyslu je
to narušení předlohy, o tom není sporu. Ale otázka zní, co je
lepší: aby dílo zůstalo neposkvrněno, leč nečteno, anebo aby
ho někdo přiblížil nové generaci čtenářů. Nevěřím, že by
dnešní -náctiletí dokázali román v původní podobě s potěšením
číst.
Přichází podle vás doba, kdy se k filmové, rozhlasové,
televizní nebo divadelní adaptaci přiřadí také adaptace
literární?
A proč by ne? Ostatně ta doba už dávno nastala. Každý z nás
jistě četl Robinsona nebo Barona Prášila, ale troufám si
tvrdit, že téměř určitě v některé z převyprávěných verzí. V té
originální je dnes nelze číst, a dětem už je vůbec nelze dát
do ruky.
Myslíte na Robinsonovu „politicky nekorektní“ nadřazenost bílé
rasy, na majetnický vztah k přírodě, na obhajobu kolonialismu?
No jistě, a totéž se objevuje i u Verna. Jeho generace brala
celý svět jako něco, co patří bílému muži. V Roburovi
Dobyvateli je scéna, kdy hrdinové románu pozorují ze
vzducholodi válku domorodých kmenů. Znechuceně zvolají: Ach,
to jsou odporná zvířata, jak se tam dole rvou! A rozstřílejí
všechno na jednu hromadu. Hle, civilizační poslání bílého
muže... Samozřejmě nemáme právo soudit 19. století podle
dnešních měřítek. To by byl ahistorický postoj. Ale přece jen
– když chceme tehdejší hodnoty prezentovat dnešním dětem,
musíme brát v úvahu, že spousta věcí je jinak. A nejde jen o
politické otázky. Copak dneska se bude někdo divit tomu, že
ponorka jede na elektřinu? Okouzlení možnostmi techniky je
anachronismus. Zkrátka je tu dost důvodů, proč úpravy
klasických děl nezavrhovat.
Dnešní děti nečtou sci-fi, ale fantasy. Technika už je
neokouzluje, berou ji jako nudnou samozřejmost. Fantazie je
ale jedním z rozměrů lidské duše a našla si k ní jinou cestu.
Sci-fi vždycky byla záležitost pro nadšence. Fantasy naproti
tomu objevily široké čtenářské vrstvy. Sám ten žánr nedokážu
psát ani číst, ale to neznamená, že bych proti němu něco měl.
Na rozdíl od fantasy byla sci-fi vždycky reflexí přítomnosti,
hyperbolou aktuálních problémů. Ještě nedávno byl jejím
ústředním tématem svět informačních technologií. Dnes se hodně
zabývá migrací, multikulturními průniky a jejich sociálními
dopady. Obavy z budoucnosti se mění a s tím se mění i sci-fi.
Je to takový parazit, který roste na bolavých místech doby.
Milan Pokorný
Snímky Jarka Šnajberková
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 4. března. |
