|
|
 Leo
Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
O jedné zvyklosti
Na březen připadá podle hebrejského kalendáře židovský svátek
Purim. Slovo pur znamenalo akadsky kostky, los. Purim je pak
Svátek losů. Biblická kniha Ester vypráví, že losy vrhal rádce
perského vládce Achašvera Haman, aby tak zvěděl, kdy má nechat
povraždit Židy v celé říši. Lstí předtím získal panovníkův
souhlas k provedení svého strašného činu, ale jeho intriky
zhatila krásná židovská dívka Ester vedená zbožným strýcem
Mordechajem. Těšila se nejvyšší králově přízni a svým moudrým
jednáním odvrátila od Židů zkázu. Den, jenž měl být pro ně
časem smutku, se tak změnil v dobu radosti. Haman zaplatil za
svou nenávist životem a Židé byli zachráněni.
V době, kdy roste zájem o různé náboženské tradice, se o
svátku Purim ví i mimo židovské prostředí, po šoa dokonce
v aktuálním kontextu. Vždyť krutý Haman představuje přímo
prototyp zločinného antisemity, který, jak praví Kniha Ester,
toužil „vyhladit, povraždit a zahubit všechny Židy od mládence
po starce, děti i ženy, v jednom dni“. V březnu to možná někdo
připomene a třeba se také dočteme o purimových zvycích:
obdarovávání se dobrotami, nošení masek upomínajících na
příběh o královně Ester, pití vína, kterého má být při Svátku
losů obzvláštní hojnost.
Tradice však má svůj obsah a tu se mně chce připomenout
purimovou zvyklost, doprovázející předčítání Knihy Ester
v synagoze. Kdykoliv se při četbě ozve jméno zlovolného
Hamana, nastane hluk: dospělí tlučou do lavic, děti točí
řehtačkami. V domě modlitby to nepůsobí právě důstojně, a
přece se nám tak vzkazuje něco důležitého.
Judaismus považuje Hamana za pokračovatele biblického Amaleka,
tohoto pravzoru všech nepřátel Židů, k nimž patřil nejen
zločinec z purimového příběhu, ale třeba i Hitler. Pátá kniha
Mojžíšova o Amalekovi říká: „Pamatuj, co ti udělal Amalek při
tvém východu z Egypta: jak tě na cestě přepadl a zavěsil se na
všechny zesláblé, opožďující se za tebou, a ty sám jsi byl
unavený a vyčerpaný...“
Cesta z Egypta – toť pouť od otroctví ke svobodě, od poroby
k důstojnosti. Na světě budou vždycky lidé – a nechybí jim
zhoubná ideologie či moc –, kteří budou útočit na člověka
prahnoucího po svobodě, napadat jej ve chvíli, kdy umdlévá. O
těchto zlosynech lidského rodu Pátá kniha Mojžíšova dále říká:
„Připomínku Amaleka vymaž zpod nebes... Nezapomínej.“
Čtyřiapadesátkrát zní při četbě Knihy Ester jméno Hamana,
právě tolikrát je přítomní Židé přehluší, a tak symbolicky
„vymažou zpod nebes“. Vzkaz – a zdaleka ne jen pro židovské
společenství – je jasný: Věz, kdo usiluje o tvou svobodu.
Nebuď k němu netečný, vždy znovu se s ním střetni. Připomeň si
to čtyřiapadesátkrát během chvíle čtení. A potom rok co rok.
Postav se násilníkům a uč tak své děti. Protože – všichni to
víme, tenhle boj není na jednu generaci. Nezapomínej. |
