|
|
 Rudolf
Křesťan, fejetonista
Počítání oveček
„Desatero lučních květů někdo pro mě natrhal…“ Jako by text
této známé písně s přesně spočítaným množstvím druhů květů byl
napsán pro některou ze skrutátorek. Zatímco jiná žena by se
omezila jen na sdělení, že dostala spoustu kvítí, skrutátorka
je okamžitě přepočítá.
Na
přesnosti součtu závisí výsledky mnoha hlasování. V únoru to
byla dokonce volba prezidenta. Odpovědnost skrutátorů a
skrutátorek je značná i při průběhu rozličných valných hromad,
schůzí, zasedání, konferencí, sjezdů, kongresů a obdobných
sešlostí.
Pravda, existují také hlasovací zařízení, ale ta nejsou – a
nikdy nebudou – dostupná všude. Skupině trosečníků na pustém
ostrově přijde při rozhodování vždycky vhod starodávná metoda
hlasování prostřednictvím vztyčených paží. Ve své
futurologické knize o předpokládaném vývoji lidstva až do
konce 21. století popisuje Éric de Riedmatten zánik řady
klasických činností, ale o konci skrutátorů a skrutátorek tam
není ani slovo.
Kořeny tohoto matematického konání sahají až do starověku.
Výraz scrutator pochází ze starého Říma. Znamenal nejen
označení pro zkoumatele, badatele a prohledávače, ale zároveň
také pro sčitatele hlasů při volbách a hlasování. Po
vykonavatelích této činnosti byla vyžadována mravní
bezúhonnost, schopnost rychlé orientace a samozřejmě taky aby
uměli víc než jen počítat do pěti.
Nevím, jak skrutátoři trénovali svou obratnost tehdy, a
netuším ani, jak ji procvičují dnes. Domnívám se, že ti
opravdu svědomití využívají rozhodně i samostudium. Kdybych
byl skrutátorem, trénoval bych i při jízdě městským autobusem.
I tam lze cvičně sčítat vztyčené ruce. Tedy ruce přítomných
cestujících, byť nehlasujících, ale jen se držících tyče pod
stropem.
Ověřil jsem si, že je to fuška.
Některé zvednuté ruce pasažérů překrývají druhé, což se při
pohledu na reálné hlasování také děje. Nemluvě o tom, že tu a
tam se některý cestující drží tyče oběma rukama. Je to jeho
právo, ovšem poslanci v parlamentu na dvě vztyčené ruce právo
nemají. V rámci svého skrutátorského experimentu v pražském
autobusu číslo 170 jsem se dotyčným cestujícím se dvěma rukama
nahoře snažil započítávat pouze jednu, ale nevylučuji, že jsem
se mohl taky splést.
Jsem si vědom, že předestřená modelová autobusová situace je
pouze hříčkou ve srovnání s odpovědnosti při sumarizaci
skutečného hlasování. Tam jde o víc. Pro výběr skrutátorek je
určitě předností, když některá z nich začínala jako učitelka
v mateřské škole. Průběžné a trvalé přepočítávání hemžících se
dětí při procházkách musí být ideální praxí.
Jisté je, že ženy se při skrutátorství uplatňují častěji než
muži. Bylo to vidět (doslova, protože na televizní obrazovce)
i při už zmíněné prezidentské volbě. Jejich vystoupení jsem
ocenil jako přínos k gendreové vyváženosti. Jako vyrovnání
skutečnosti, že v senátorské i v poslanecké části převažovali
v sále muži. Každá sukně byla osvěžující.
Ke skrutátorským předpokladům žen patří i skutečnost, že mají
větší zkušenosti s počtářstvím při nakupování. Dobře se
orientují v cenách a pamatují si je i při porovnávání
s vyjetou účtenkou u pokladny. Kdo ví, jak je na tom v daném
směru francouzský matematik A. Lemaire. Před časem sice
spočítal zpaměti třináctou odmocninu z dvousetmístného čísla,
ale neodpřísáhl bych, že si pamatuje i cenu croissantu, který
si koupil v pekařství.
Takzvanými kupeckými počty bývá někdy pohrdáno, ale právě ony
jsou – a navždy zůstanou – základem světa. Do této kategorie
náleží i skrutátorství. Při veškeré úctě k elektronice patří
lidská schopnost počítání (a nejen hlasů) k čemusi zcela
fundamentálnímu. Byť třeba někdy pouze jako záloha, jako
záskok, ale divadelníci vám potvrdí, že není-li při ruce
záskok, musí se představení zrušit.
S nástupem elektronických kalkulaček a kompjuterů ubylo
všeobecné obratnosti v počítání „jen tak“. Tato schopnost však
nadále zůstává v mnoha situacích nezbytná. Leccos o tom vědí
průvodci autobusových turistických zájezdů. Jsou-li svědomití,
kontrolují po zastávce na každém zámku či hradu, zda počet
opět nastoupivších do autobusu je náležitý. Aby někdo nebyl
zapomenut v hladomorně.
Umím si představit, že i z průvodcovských řad by se mohli
rekrutovat úspěšné skrutátorky a skrutátoři. Možná taky
z některých příslušníků vězeňské služby. I tito lidé mají
praxi v přepočítávání klientů. Počítání patří i v armádě
k rannímu rituálu: hlášení sděluje, že je přítomno tolik a
tolik kusů vojenských těl.
Každé sčítání předpokládá přesnost. Tou zřejmě neoplýval
lichtenštejnský vojenský sčítač, o němž se v dotyčném
knížectví dodnes vypráví. Když se v 19. století tamní
minivojsko vrátilo bez úhony z vítězné bitvy, jeho velitel
hrdě hlásil panovníkovi, že početní stav vojáků je ještě o
jednoho víc, než kolik se jich do bitvy vydalo.
Vzdávám hold trvalému významu skrutátorství.
Vzato kolem a dokola, průpravu k němu by měl mít každý z nás.
Předpokládám, že i vám rodiče v dětství radili, že budete líp
usínat, když začnete svědomitě a pečlivě počítat ovečky. |
