|
|
 O
kultu hvězd
Poslední březnovou sobotu večer se na prvním programu České
televize cenily nejlepší divadelní herecké výkony v uplynulém
roce a celoživotní přínos činohře, baletu, opeře a muzikálu.
Přímý přenos slavnostního setkání divadelníků ve Zlaté
kapličce ani letos nijak nevybočil ze zavedené tradice
ušlechtilé strnulosti příslušné události i místu. V
televizních (i filmových) souvislostech si však divadelní
Thálie 2007 přesto pozornost zaslouží.
Obecnou představu o herecké profesi dnes i u nás utváří a živí
média. Je to především prostoduchá vize slávy, peněz a
společenské prestiže reprezentantů světa barevných fotografií
z titulních stran bulvárních listů. Klasický hollywoodský
bonmot, že „herecké hvězdy jsou slavné, protože se o nich píše
a mluví a mluví a píše se o nich proto, že jsou slavné“, platí
do písmene už i v lokálních poměrech tuzemských her na velký
šoubyznys. K tržní logice dvojjediného světa zábavy a peněz
patří nezpochybnitelné právo soukromých televizních a
filmových podnikatelů obsazovat do svých produkcí nejrůznější
„celebrity“ (viz bulvární aktualita o údajném angažmá
panoptikálního dua Eva a Vašek do jakéhosi nekonečného
komerčního seriálového blábolu). Totéž platí o podnikatelské
jistotě věčné recyklace několika zavedených hereckých tváří,
které plynule přecházejí z role do role téměř ve všech filmech
a seriálech. Častokrát do totálního vyčerpání a degeneraci v
sebeparodickou šarži.
Nesouhlasit se zaběhanou praxí, či dokonce protestovat proti
ní je – řečeno s Járou Cimrmanem – asi tak všechno, co člověk
nadělá. Naivní a marné jsou i kritické připomínky, že i domácí
herecká tvorba reálně je, a i na plátně i obrazovce může být,
daleko rozmanitější a pestřejší. I z tohoto pravidla však
teoreticky existuje výjimka. Jiný přístup k hercům by měla
v úloze producenta praktikovat Česká televize.
Výtka, že veřejnoprávní televize ráda zapomíná na své poslání
alternativy spotřebního mainstreamu, se týká i původní
dramatické tvorby. I v jejím případě často vítězí scestná
touha porážet komerční „konkurenci“ jejími vlastními zbraněmi.
Nadbíhání publiku aktivní účastí v oné hollywoodské hře na
kult hereckých hvězd patří do této kategorie. Na nesmyslnosti
rozhodnutí obsazovat i v České televizi dokola pouze několik
vyvolených herců, nemění nic ani fakt, že například současnou
popularitu Ivana Trojana jistí skutečné výsledky jeho herecké
práce. O dnes nejpreferovanější veřejnoprávní herecké hvězdě,
Miroslavovi Donutilovi, to kdysi platívalo také...
Divadelní Thálie tradičně oceňují i herce, kteří svůj tvůrčí
život žijí mimo dosah blesků bulvárních fotografů, ale bohužel
i kamer České televize. Jako pobídka změny zaběhané
veřejnoprávní praxe by přenos z Národního divadla zafungovat
mohl.
Jan Svačina, televizní publicista |
