|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Piráti
Když jsme se z televizních zpráv dozvěděli, že na francouzské
dálnici přepadají cestující piráti, rozhodli jsme se, že se na
cestu dobře připravíme.
Šperky žena naštěstí nenosí. Bylo však třeba uložit někam
peníze a doklady.
Už týden před cestou mi žena našila do saka tajné kapsy.
Uložil jsem do nich pasy, občanské průkazy a peněženku a pak
jsem si sako zkusil.
Žena si mne prohlédla a prohlásila, že jsem moc hranatý.
Podíval jsem se do zrcadla a zjistil jsem, že má pravdu.
Vypadal jsem jako unavený robot. Nehledě k tomu, že bylo horko
a byl bych široko daleko jediný, kdo by měl na sobě sako. Tím
bych byl nápadný. Piráti nejsou žádní tupci a určitě by se na
mne hned vrhli.
Můj nápad dát si věci do bot a obléci si vysoké kožené boty
také nevyšel. Zjistil jsem, že nemohu dobře chodit.
Žena skočila do obchodu a vrátila se s opaskem, do kterého je
možno peníze uložit. Namítl jsem, že je to sice věc praktická,
ale jen v míru. Moderní piráty nelze podceňovat. Určitě
výrobek znají. „Nedivil bych se, kdyby si ukradené peníze sami
skrývali v takovém pásku,“ řekl jsem.
Žena uznala, že na to nemyslela, a nápad jsme zavrhli. Z
dalších předmětů, které měly sloužit jako úkryt, jsme postupně
vyloučili tyto:
pánský klobouk (padal mi do očí),
dámskou paruku (nedostatečný objem),
zimní kabáty (nápadné),
pracovní rukavice (nemožnost řídit),
náhradní pneumatiku (mohli by nám vzít auto),
prostor v tranzistorovém radiu (stejný důvod),
dvojí dno v kufru (totéž),
prázdnou bonboniéru (nepravděpodobná váha),
úkryty ve spodním prádle (osobní důvody),
dutý chléb nebo meloun (i piráti mají chuť k jídlu),
vnitřek vysavače (nápadné),
rám od obrazu (nákladné),
nafukovací labuť do vody (objem).
Potom dostala žena nápad. Našila mi speciální kapsy do košile
v podpaždí, takže jsem vypadal nenápadně a mohl jsem si
kdykoli pro peníze nebo doklad sáhnout.
S tímto opatřením jsem byl spokojen. Ale jen do chvíle, než
jsme si uvědomili, že dva lidé bez příručních zavazadel mohou
být pirátům pěkně nápadní. „Když zjistí, že nemáme žádnou
tašku, hned nás prohlédnou,“ uvažovala žena.
Bylo jasné, že bychom byli ze všech přepadených ti
nejpodezřelejší a že bychom piráty rozčílili, kdyby u nás nic
nenašli. Proto jsme se rozhodli, že si vezmeme na cestu starší
věci, které můžeme postrádat. V nejhorším případě nám vezmou
jen příruční tašky a zase odjedou.
Napadlo
mne, že bychom byli také nápadní, kdybychom neměli po ruce
žádný doklad. Po krátké úvaze jsem se rozhodl obětovat
řidičský průkaz.
„Co blázníš, stačí fotokopie,“ namítla žena.
„Nestačí, musíme mít taky nějaký originální dokument.“
„Když ti ukradnou průkaz, budeš muset běhat po úřadech a
shánět nový.“
„Rád se proběhnu, jen když budu živý.“
Při volbě zavazadel se žena rozhodla pro starou kabelku.
Vložila do ní ještě starší peněženku. Protože jsem takovou
peněženku neměl, vydali jsme se ji koupit.
„Nemusí být drahá, je jen pro piráty,“ vysvětlovala žena
prodavačcce.
„Mlč, copak víš, co dělá její manžel?“ syčel jsem na ženu.
Chtěli jsme koupit tu nejlacinější peněženku, ale nakonec jsme
se rozhodli pro koženou. Nechtěli jsme totiž lupiče dráždit
laciným plastikem.
Když jsem zjistil, že má peněženka je horší kvality než ta,
kterou jsme koupili pirátům, rozhodl jsem se, že si ji s nimi
vyměním. Dám jim tu horší. Těšilo mne, že jsem tak kvůli
pirátům získal peněženku, jakou bych si sám nikdy nekoupil. Na
okamžik mi byli docela sympatičtí.
Horší to bylo s penězi. Žena chtěla nechat pro piráty ve své
staré peněžence jen padesát euro. Když jsem ji vysvětlil, že
je to na tak dlouhou cestu nepravděpodobná suma, zvýšila vklad
na sto.
„To nám mají věřit, že jedeme na cestu se sto eury?“
„Máme také šeky a kreditky,“ pravila žena.
Uviděla, jak se tvářím, a uhodila se do čela. Uvědomila si, že
by lupiči kreditní karty určitě začali hledat. Raději přidala
na hotovosti dalších dvě stě euro. Já jsem si připravil tři
sta. Kromě toho ještě nějaké libry – pro případ, že by lupiči
měli něco proti evropské měně.
Pak jsme se mohli konečně vydat na cestu.
Byla klidná. Po pirátech nebylo ani stopy.
Zato doma nás čekalo překvapení.
Bez sebemenšího varování nás přepadli příbuzní. |
