|
|
 V náruči
dejvický noci
Není žádným tajemstvím, že na „luxusní periferii malého
velkoměsta“, jak byla kdysi místními přezvána dejvická
Hanspaulka, vyrostla celá řada výrazných muzikantů. Klíčovou
postavou stylově značně rozrůzněné hanspaulské scény byl už od
počátku sedmdesátých let zpěvák, skladatel, textař a kytarista
Ivan Hlas. Přestože stál u zrodu většiny z proslulých tamních
kapel (Žízeň, Žlutý pes, Navi Papaya) a jen do převratu vydal
tři výborné desky, širší veřejnost ho objevila až s úspěchem
Hřebejkova filmu Šakalí léta (1993), pro který napsal písně,
jež brzy zlidověly.
Od té doby přichází Hlas poměrně pravidelně s novými, vesměs
velmi solidními alby, která zpravidla nabídnou také dvě tři
skladby, z nichž si dokáží vybrat i ta nejkonzervativnější
rádia. Tvůrce řady hitů pro jiné interprety (Země vzdálená,
Karviná) tak zůstává u posluchačů stále zafixován hlavně jako
autorský zpěvák, jehož písničky se pohybují vysoko nad
průměrem běžné domácí produkce. Jistě ale není třeba
zdůrazňovat, že Malagelo, Na kolena, Karlín, „Aranka“ nebo
Utek mi pes charakterizují Hlasovo písničkářství pouze značně
přibližně.
Pro ty, kteří znají Ivana Hlase jen z hitů omílaných v rádiu,
by mohlo být zvláště zajímavé jeho zbrusu nové album Láska
jako oliva (vyd. Indies Happy Trail), které svým způsobem
odkrývá Hlasovy kořeny. Hudebník se po letech koncertování
v kapelách, ať už se jmenovaly Nahlas, Navi Papaya nebo Růžový
brejle, vrátil k akustickému hraní a už pátým rokem vystupuje
jen v triu s violoncellistou Jaroslavem Nejezchlebou a
kytaristou Norbi Kovácsem. Právě v této konstelaci – a za
drobného přispění harmonikáře Jiřího Rašovského a vokální
výpomoci dvou z pěti Hlasových potomků – vznikla folková
deska, jež bezprostředněji než jiné odhaluje přirozenost,
s níž Hlas skládá a textuje, přestože třináctka nových songů
zajisté nepřináší nic, co bychom od autora a interpreta
nečekali.
„V náruči dejvický noci / Všechno se pomíchá / Do hlavy
červenej pocit / Muzika do ticha,“ zpívá se v jedné z písní a
člověka napadne, že něco podobného už od Ivana Hlase určitě
slyšel. Pořád je to ale příjemné poslouchání.
Milan Šefl |
