|
|
 Leo
Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Rodiče versus děti a naopak
Asi jste to minulý měsíc také zaznamenali: Šestadvacetiletá
žena zažalovala jihlavskou nemocnici kvůli špatně provedenému
potratu. Čekala dvojčata, interrupce ji připravila o jeden
plod. Druhý zůstal a narodila se zdravá holčička. Maminka
chce, aby jí nemocnice nahradila výdaje způsobené porodem a
příjem, o který přišla odchodem na mateřskou dovolenou.
Holčičce je dnes šest let, o soudních tahanicích nemá ponětí.
Uběhlo sotva pár dní a média nás zpravila o dalším soudu kvůli
nechtěně narozenému dítěti. Tentokrát sedmatřicetiletá žena
žaluje libereckou nemocnici kvůli špatně provedené sterilizaci
před dvěma lety. Letos v lednu se ženě narodila holčička, což
matce podle jejích slov „strašně zkomplikovalo život po
stránce zdravotní i finanční a rodinné“.
Obě ženy tvrdí, že své dcery milují, a jejich lásku k oběma
dětem prý nelze spojovat s finančními požadavky vůči
nemocnicím. Právníci obou maminek to pak ještě rozvádějí po
svém: Žalobami se pouze potvrzuje autonomie ženy, která má
jediná právo se rozhodnout, zda dítě chce, nebo ne, a dává se
i výstraha lékařům: Profesní selhání je může přijít draho.
Oba případy svádějí k morálním soudům. Někdo se pohoršuje nad
cynismem matek, které prý takto dávají najevo svůj pravý
postoj k dítěti, jiní mají pro ženy pochopení: O děti se dobře
starají; a když už jsme se stali konzumní společností, v níž
se vše poměřuje penězi, nedivme se, že je možno žalovat
doktory i za zpackaný potrat či sterilizaci.
Já osobně si však obě zprávy dávám dohromady ještě s jinou
březnovou informací: Ministryně Džamila Stehlíková chce
postavit mimo zákon fyzické trestání dětí. Už žádné plesknutí
přes zadek, žádný pohlavek. Psychologové sice mají výhrady –
příliš tvrdé tresty jsou přece nezákonné už dnes –, ale
nepochybuji, že nakonec ke změně zákona dojde.
A možná nezůstane jen u ní. Nemálo rodičů trápí své děti spíše
psychicky než fyzicky, a tak se třeba i takové soužení
promítne za čas do zákona. Obě holčičky, jejichž maminky dnes
možná vysoudí statisíce za jejich nechtěné narození, by pak od
svých matek dostaly v dospělosti nejspíš aspoň tolik peněz za
psychickou újmu, kterou jim způsobilo zveřejnění případu.
Zatímco dnes je možno žalovat, že dítě nebylo úspěšně
potraceno, v budoucnu budou možná potomci žalovat rodiče za
to, že je počali a že jim pak byli řadu let vydáni napospas.
Jedináčci budou stíhat rodiče, že jim nedali sourozence, děti
z mnohačetných rodin budou žalovat otce i matku, že se jim
kvůli dalším sourozencům dost nevěnovali. Žaloby dospělých
dětí na rodiče nebudou brát konce a těm neprojde jediný
zlozvyk, jediná křivda, jediný prohřešek.
Když takto předjímám, co by se také mohlo stát, nevím, zda
považovat za náhodu, že v březnu též vyšla kniha Corinne
Maierové 40 důvodů, proč nemít děti. Potencionální rodiče,
lékaři, právníci, psychologové, ministři, poslanci i
komentátoři čtěte. Věřím, že s ohledem na varovné události
letošního března si ve všem, co se dětí týče, povedete jen a
jen dobře. |
