|
|
Máme právo dobrovolně odejít ze života?
Má nevyléčitelně nemocný či těžce postižený člověk právo
rozhodnout, zda odejde ze života? A může mu někdo beztrestně
pomoci, pokud to není schopen sám zvládnout? Toto dilema řeší
lidstvo odedávna. A mnozí umělci se přiklánějí ke kladné
odpovědi. Kdysi jsme viděli kanadskou Invazi barbarů, v úterý
22. července uvede Česká televize španělský snímek Hlas moře.
Jeho hrdinou je na lůžko dlouhodobě upoutaný Ramón (Javier
Bardem), téměř zcela ochrnutý invalida, jenž je po tragickém
úrazu páteře, který si způsobil neuváženým skokem do vody,
schopen pohybovat jen hlavou. Ale stále si uchovává svěží
mysl, rád se poddává letu fantazijních výletů, oslovují jej
erotické vize, představuje si vůni i tepání moře. Režisér
Alejandro Amenábar opravdu nenatočil ponuré drama o lidské
bezmoci: Ramón naopak hoří optimismem až nakažlivým, dovede s
nadhledem vnímat své postižení i prosazovat své názory v rámci
rodiny, která o něho obětavě pečuje.
 Do
příběhu zasahují i postavy z vnějšku – neodbytná sympatizantka
Rosa (Lola Dueňasová) či advokátka Julie (Belén Ruedaová),
která byla k Ramónovi povolána kvůli právnímu ošetření
případné sebevraždy a později se sama ocitne v obdobné
situaci, když onemocní nevyléčitelnou chorobou. K oběma ženám
Ramón cítí zřetelné citové pouto, byť ne vždy jednoznačně
pozitivní.
Nelze tajit značnou vyumělkovanost velebně idylického
prostředí, která v lecčems připomíná telenovely, ale i celého
příběhu, zvláště pak rozehrávaných vztahů, které vzbuzují ze
všeho nejvíc pocit jakéhosi opojného bolestinství,
prokládaného žertovnými spory s lidmi v nejbližším okolí.
Výslovně pak vyčnívá groteskní, na dálku a skrze poslíčka
vedená rozprava se stejně postiženým knězem, jenž chce Ramóna
odvrátit od jeho úmyslu skoncovat se životem. Zde nejsilněji
prosvítá tezovitost nastoleného etického problému.
Zůstává bez odpovědi, proč Ramón, který se oddává tolika
duševním aktivitám, teprve nyní, po bezmála třiceti letech
bezvládí, tak zarputile touží po smrti jako jediném
východisku. I tak je Amenábarovo melodrama významné a cenné
svou apelativností. Před některými problémy, které život
přináší, prostě nelze zavírat oči.
Jan Jaroš,
filmový publicista
Foto archiv |
