Číslo 30 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s básníkem.
Miloslavem Topinkou.




 

 

 

 

 

 

 


 



Věra Nosková, spisovatelka

Pivní večer se světoobčany

Na jedné internetové stránce mě zaujal článek o domácí politické scéně. Snažily se jej přebít titulky slibující větší legraci: Implantát v kalhotách dělá chlapa, Porno je práce jako každá jiná a Celebrity na pláži ukazují vše, vůbec se nestydí, ale odolala jsem jim. Článek mě ovšem neuspokojil. Zajímalo mě, jak jej hodnotí ostatní čtenáři, a rozbalila jsem si komentáře.

Komentáře téměř k čemukoliv odhalují ledví anonymního internetového lidu. Nalézám v nich temné duševní pochody, groteskně primitivní soudy, jadrné výrazivo, přismahlý duch pavlače, kouzlo nechtěného. Predátor se hrdě přiznává: Volím ODS! Rumcajs se kyselí: Pokud vyděláváš přes třicet litrů, tak se nedivím, že volíš ods, idiote. Načež Predátor dráždí chudší debatéty: Vydělávám podstatně víc. Mám vzdělání, ostatně jako každý volič ODS. Pevná ruka do toho vykřikuje: Politici jsou debilní, a proto volme komunisty! Už aby byly volby! Náhle se objevuje nový, znepokojivý název příspěvku: Potřebujete dostat na tlamu, vy kreténi čeští. Do toho blouzní Kněžna Libuše: Proč by vlastenci měli opustit vlast matičku zem? Spíš vyměnit neposlušné syny – ministry, kteří neposlouchají matičku zem, která dává úrodu všem. Predátor se tomu diví: Jak je možné, že pacienti ústavů pro choromyslné mají přístup k internetu? Atd. atd.

Politika některé lidi dráždí jako zuřivé fanoušky fotbal, skryti pod rozvernými přezdívkami vykřikují o vychcípání, pozabíjení a rafinovaném mučení politiků a dokonce i voličů jim protivné partaje. Kroutím nad tím hlavou, v téhle oblasti emocemi neplýtvám.

Ten večer se mi poštěstilo dostat se na pivo se svými syny a jejich vrstevníky. V Holešovicích poblíž Stromovky je štědrá nabídka hospod se zahrádkami, na pivní lucerničky se snáší letní večer. Chystám se na Ukrajinu, říká černovlasá drobná fotografka, další má namířeno na delší dobu do Švédska, jiní shánějí džob v Irsku. Vzpomenu si na zavilé komentáře k článku na internetu: Co říkáte naší domácí politice? Čekám, že spustí nářek, nadávky, budou se pošklebovat, jak je v Čechách a tuplem u piva zvykem, ale zůstávají v klidu, jen krčí rameny a říkají: Neberou mě tanečky politiků, to jsou jen takové šaškárny. Zajímají mě zákony, které nakonec schválí a naše zahraniční politika, věci, které ovlivňují můj život. Výše daní. Reformy ve zdravotnictví a důchodovém systému. Jasně že někteří politici jsou korupčníci, my s tím nic neuděláme, s tím se počítá.

Ukázalo se, že moji spolustolovníci chtějí co největší napojení na Evropskou unii, doufají, že nás bude tlačit k ekologickému chování, že může dokonce zvýšit politickou kulturu „našich šašků“. Zprávy sledují spíš ze zahraničních stanic, zajímají je víc šachy na světové politické scéně, prognózy vývoje světa s nároky Číňanů a Indů, tající ledovce a stoupající hladina moří, budoucí a závěrečná ropná krize, vymírání včel a vliv pěstování sóji na úbytek deštných pralesů. Anonymní internetový lid mezitím navýšil komentáře o dalšího půl metru nadávek a nenávistných výlevů a politici se rozprchli na tříměsíční prázdniny. Propukla okurková sezóna.


  Jak to vidí Věra Nosková                           Outsider v Pakulu                             Krize, na které jsme pozapomněli