|
|
 Outsider
v Pakulu
V absolutní špičce světové populární hudby už nezbylo mnoho
těch, kteří by odolali možnosti rozbít svůj koncertní stan
také v Česku. Jeden z posledních, jedinečný americký písničkář
a příležitostný herec Tom Waits, vystoupí 21. a 22. července
v pražském Kongresovém centru, a pokud nevlastníte lístek,
snad už ho ani nezkoušejte shánět – pravděpodobnost, že v den,
kdy čtete tyto řádky, nebudou oba koncerty beznadějně
vyprodány, je skoro nulová. Jistě, Waits je už léta jedním
z největších miláčků snobské části publika a vzhledem k tomu,
že evropská část jeho turné Glitter and Doom čítá jen sedm
zastávek, není enormní zájem o jeho vystoupení nepochopitelný.
Přízeň posluchačů, kteří o hudbě raději filozofují nad
sklenkou, než aby jí soustředěně naslouchali, ovšem nikdy ani
v náznaku neodrážela skutečné kvality Waitsovy tvorby.
Muž s image „pod obraz zpitého vypravěče prášilovských
historek“ (jak píše Waitsův životopisec Patrick Humphries)
začínal v šedesátých letech pod vlivem Kerouaka, Gershwina či
komika Bruce. Nezaměnitelný chraplák chlapíka, který
prohlásil, že byl počat v kalifornském motelu mezi lahvemi od
Four Roses, vajgly Lucky Strike, půlkou sendviče s tuňákem a
voňavkou Old Spice, vyšel na dlouhohrajícím albu prvně v roce
1973, kdy vydal své debutové album také Bruce Springsteen. Oba
byli v začátcích srovnáváni, ale zatímco Springsteen se
v průběhu let stal ztělesněním hrdé Ameriky, Waits si ochotně
osvojil roli jejího outsidera.
Pokud by se přidržel stereotypů první desky Closing Time,
dodnes působivé sbírky hořkosladkých folkových a country balad
převážně s komorním doprovodem, mohl dnes Tom Waits platit za
jednoho z nejúspěšnějších členů elitní muzikantské chráněné
dílny. Jenže on pozici rozervaného beatnického váguse
s obličejem těsně nad klapkami klavíru soustavně opouštěl.
V roce 1983 natočil novátorskou desku Swordfishtrombones,
připomínající dle Humphriese „pohozené dítě, které jste našli
před prahem svého domu“ a třeba v roce 1992 album Bone
Machine, autorovými slovy „frankensteinovskou výpravu do světa
zvuků a příběhů“.
Dnes už se Waits o libozvučnost ani nepokouší, také jeho
hlas postupujícími léty připomíná témbr z čekárny na pracáku.
Je vlastně pikantní, že lepší lístek na jeho pražské
vystouupení pořídili ti nejrychlejší za tři tisíce. Waits vždy
oplýval vytříbeným smyslem pro černý humor...
Milan Šefl
Foto Michael O‘Brien |
