|
|
„Normální ženská“ Kamila Moučková
 „Jsem
normální ženská, určitě ne posera, ale taky ne hrdina,“
prohlásila o sobě před lety v knižním rozhovoru s Vlastimilem
Ježkem moderátorka Kamila Moučková. Reprízu jejího portrétu z
dokumentárního cyklu Třináctá komnata nabídne Česká televize v
týdnu, v němž si připomínáme srpnové události roku 1968, které
osudy „první dámy televize“ výrazně poznamenaly.
Kamila Moučková začínala v rozhlase, od počátků vysílání ji
však znali i diváci Československé televize, které dala
definitivně přednost v roce 1957. Její kariéru ukončila
okupace Československa armádami Varšavské smlouvy. Moučková v
kritických srpnových dnech proslula tím, že přes přímý
telefonický pokyn tehdejšího ústředního ředitele ČST Jiřího
Pelikána nepřestala vysílat ani ve chvíli, kdy bylo televizní
studio v Měšťanské Besedě již obsazeno okupanty, a z budovy v
Jungmannově ulici byla nakonec vyvedena – doslova – s hlavněmi
samopalů v zádech. Bezprostředně poté se stala jednou z tváří
týmu, který z provizorních a utajených pracovišť vysílal
zprávy i v několika dalších dnech následujících po
traumatizující noci z 20. na 21. srpna.
V dubnu 1969 byla Moučková z televize na hodinu vyhozena a na
dlouhá léta se ocitla „na indexu“. Žila v ústraní, pracovala
jako servírka, uklízečka, lepila pytlíky pro družstvo ivalidů.
V televize se opět objevila až po listopadu 1989, kdy už jí
bylo přes šedesát. Dokázala se vrátit i k rozhlasovému
mikrofonu, spolupracovala mj. s českou redakcí Rádia Svobodná
Evropa a posléze s Českým rozhlasem 6.
Byla dcerou prominentního komunistického novináře, ale z médií
ji nakonec právě komunisté vyhnali... Osobně poznala Klementa
Gottwalda, Alexandra Dubčeka i Václava Havla... Ještě před
únorem 1948 vstoupila do KSČ, aby o necelých třicet let
později podepsala Chartu... Příběh Kamily Moučkové ilustruje
politický vývoj naší země v druhé polovině dvacátého století
opravdu dokonale.
Třináctou komnatu Kamily Moučkové uvede ČT 1 v pátek 22. srpna
ve 21 hodin.
Milan Šefl |
