|
|
 Petr
Koudelka,
spisovatel a publicista
Kolem horké kaše
Už jsem se definitivně rozhodl, že budu psát jenom příjemné a
veselé věci. Proč si máme kazit náladu bručounstvím a
škarohlídstvím. Vždyť život je tak krásný! Jdu a koupím si ke
skleničce vína a horkému toustu grónskou pomazánku. Ochutnám a
něco se mi nezdá. Jakási lepkavá hmota bez chuti! V seznamu
ingrediencí není vyjmenovaná žádná ryba, to mě zarazilo. Jen
salám z kuřecího masa. V případě Grónska bych protestoval u
Rady Evropy. A pak – na jednom z prvních míst receptury název
guma guar. To je ta podivná kaše, kterou teď všude jíme.
Potravinářské pojivo, původem indické.
Vzpomněl jsem si, jak jsem naposled navštívil Staroměstskou
radnici. Výstavu skupiny Guma Guar. Trvala jen jeden den,
protože vystavovali, co se někomu nehodilo. Zavřeno
z technických důvodů. Nevěřil jsem vlastním očím, co se v této
svobodné zemi děje dvacet let po takzvané revoluci. Perzekuce
skupiny pak pokračovala, když se odvážila kritizovat magistrát
za kýčovitou propagaci pražské olympiády.
Vím dobře, že se mám škarohlídství vyhýbat, aby se pak čtenáři
nevyhýbali mým článkům. Samozřejmě že bych jim mohl doporučit,
aby četli pseudo-nezávislé deníky, které jen podporují a
oslavují vládní politiku. S těmi se žije dobře a bez nervových
stresů. Ale cosi mi říká, že pravda je někde jinde. Hodně lidí
se v minulosti vyhýbalo špatným zprávám. Příklad: pro mě je
důležité datum 19. prosinec 1942. Ten den vyšel v newyorských
Timesech první článek o pronásledování Židů a blížícím se
holocaustu. Těm zprávám se vyhýbal svět jako čert kříži, a
také proto byl osud Židů zpečetěn. Vyhýbal se i zprávám o
stalinském gulagu, o kterém se vědělo už mezi válkami.
Kdo chce, ať se vyhýbá. Nemusíme zrovna chodit s provazem do
lesa, když nám někdo řekne, jak se věci mají. Myslím, že toho
víme naopak ještě velmi málo. Někdo se pečlivě stará, abychom
se zajímali o svět jen z té lepší stránky.
Nakonec to pojivo, guma guar, není vůbec tak špatné. Zasytí a
máte pocit, že jste snědli lahůdku. A ještě za levné peníze.
Sice dráž než v Německu nebo ve Velké Británii, kde jsou
potraviny i jiné spotřební věci dnes podstatně levnější než u
nás, ale budiž. To jste slyšeli, že nás zřejmě obchodníci
okrádají a prodávají tu stejné výrobky za mnohem vyšší ceny
než ve stejných obchodech na Západě? Ne že bych o tom
pochyboval, svědčí o tom i to, že už jezdí naši lidé nakupovat
za hranice. Toho jsme se nenadáli, řekl by škarohlíd. Já
říkám: Když na to máme, proč ne!
A proč o tom nejsou v novinách články na první straně a
v televizi reportáže? Protože novináři vědí, že se lidé rádi
vyhýbají špatným zprávám. Nechtějí vědět, že se se společností
hraje podivná hra. Ideologie už prý neplatí. A přece se
v politice ideologizuje. Když se to hodí, dá se s tím
manipulovat. Kdo nechce radar, je třídní nepřítel. Kdo nechce
olympiádu v Praze, je proti nám. Slova a nálepky létají
vzduchem. Máme strach, jestli na tom není něco pravdy. Jsme
vyděšení. Místo toho, abychom použili selský rozum a zjistili,
že jde o prosté lidské věci: chamtivost, neomezené výhody pro
elity, zdiskreditovaný právní systém. Tato společnost je
postavena na nerovnosti. Je to zvláštní v národě Husa a
Komenského!
Nerovnost, která funguje u nás, má hanebné kořeny: divokou
privatizaci, jak říkáme cudně, a rozdělení majetku podle
politického a korupčního klíče. Klientelismus, kamarádšoft.
Možná jsme poslední, kdo bude o této ostudě ochoten přemýšlet.
O ostudě nerovnosti. Ve Velké Británii přijali před dvěma lety
zákon o rovnosti lidí. Nedávno vznikla parlamentní komise pro
rovnost a lidská práva, která si dala za cíl působit ve
společnosti tak, aby byla odstraňována „vertikální“ nerovnost,
rozdíly mezi bohatými a chudými. Aby každý dostal stejnou
šanci, i když se lidé narodili do nerovných podmínek. Nejde o
utopii, jde o to vytvářet tlak na nové uspořádání.
Naše nerovnost je ještě zkaženější a nepřirozenější, vznikla
supernáhodnými pohyby ve společnosti. Naši boháči se ovšem
tváří, jako by tu byli odjakživa a chtěli by řídit – a řídí
celou společnost. Mají jakési požehnání jako kdysi monarchové,
asi od boha peněz.
Nerovnost je tím hlavním, co ohrožuje budoucnost světa. Někde
si to už uvědomili a snaží se s tím něco dělat. U nás je
důležitější udržet se u vesla a vydělat hodně peněz pro
rodinu. Jako v minulém režimu. Šlo jen o výhody pro vládnoucí
elitu a její podporovatele, a to za každou cenu.
Při debatě o nerovnosti v Británii bylo řečeno, že tlak na
vertikální rovnost musí být stejnou samozřejmostí jako je dnes
pro Brity bezplatná péče ve zdravotnictví. Nu, o něčem takovém
si můžeme nechat jen zdát! A taky o osmihodinové pracovní
době, bezpečí našich domovů, spravedlivém soudu, péči o staré
lidi a jiných vymoženostech. Snad příští společenské hnutí si
vezme takové cíle za své. Ale vždyť to jsme tu už měli v 19.
století, ne? Takové věci se asi neopakují.
Kdo dá dohromady nový program a vyvolá zvrat? Potřebujeme
jenom najít pojivo, které by nám chutnalo. Něco jako guma
guar. Ta kaše se už vaří, je pěkně horká a my chodíme kolem. |
