|
|
Prokop? To platí…
 Zpěvák
Michal Prokop se na české rockové scéně pohybuje už čtyři
desítky let a přestože se po roce 1990 odhodlal hudební
aktivity utlumit s ohledem na své politické, společenské či
podnikatelské angažmá, nikdy se neocitl zcela mimo
muzikantskou branži. Nejenže nezmizel z koncertních pódií, ale
na rozdíl od jiných „zasloužilých“, kteří bez skrupulí těží z
minulosti, navázal na svá umělecky nejcennější léta – důkazem
budiž třináctka nových písní na předloňském albu Poprvé
naposledy.
Jeho kvalitativně mimořádně vyrovnanou předpřevratovou dráhu
připomíná komplet šesti cédeček Pořád to platí (vydal
Supraphon Music) obsahující veškeré studiové nahrávky pořízené
v letech 1968 až 1989 s kapelou Framus 5. Ta je mimochodem
ještě o pár let starší než datum Prokopova prvního zpěváckého
počinu – už kolem roku 1963 hrála instrumentálky od Shadows,
aby posléze na čas odevzdala mikrofon již tenkrát elvisovskému
Karlu Zichovi. Michal Prokop se zpěvu ujal ve druhé polovině
šedesátých let, přizval do skupiny dechovou sekci a na konci
první slavné éry kapely slavil úspěch s debutovým vinylem
Blues In Soul a se skladbami Chucka Berryho, Raye Charlese či
Isaaka Hayese.
Původní tvorbu přinesla až druhá framusovská deska Město Er,
jejíž titulní, nejen na tehdejší poměry nebývale rozsáhlou
kompozici později neblaze proslulého kýčaře Petra Hanniga
otextoval na Dobříši churavějící Josef Kainar. Česká odpověď
na Czeslawa Niemena či Blood, Sweat & Tears krátce nato
ukončila činnost a až po dlouhých sedmi letech v popovém exilu
po boku Hany Zagorové či Evy Pilarové se Prokop opět přihlásil
o slovo plně autorským albem Holubí Dante, na svou dobu
odvážnou, ale přece jen ne zas tak výraznou deskou.
Dál už to zná každý s okolnostmi byť jen lehce obeznámený
posluchač. Prokopova vzácná chvilka souznění s „vizionářem“
Ladislavem Kantorem vyústila v seznámení s textařem Pavlem
Šrutem či skladatelem Petrem Skoumalem a v příchod nové krve
do doprovodné skupiny. S klávesistou Luborem Šonkou, hráčem na
hoboj a syntezátory Janem Kolářem a především s houslistou
Janem Hrubým vznikla zásadní deska historie českého rocku
Kolej Yesterday, následoval plný rockový zvuk nahrávky Nic ve
zlým, nic v dobrým a spoluúčastí písničkáře Vladimíra Merty
zvěčněný závěrečný titul mimořádné trilogie dospělého rocku
značky Framus 5, album Snad nám naše děti...
Jistě, všechny zmíněné desky již před lety vyšly v reedici,
kromě často raritních snímků na závěr každého z šesti CD není
co objevovat. Ale kdo by to všechno, navrch ve velkorysém
výtvarném řešení syna Prokopova vrstevníka Maťa Mišíka,
nechtěl mít doma „po kupě“?
Milan Šefl
Foto Ivan Prokop |
