|
|
 Jaromír
Štětina,
novinář, senátor
Rozbíječi vitrín a ti ostatní
Naposledy jsem na tomto místě vzpomněl červnový zákon
litevského Sejmu, kterým je v zemi zakázáno veřejně používat
nacistické a komunistické symboly. Zamýšlel jsem se nad tím,
proč takový zákon dokáže přijmout parlament Litvy a proč
v podstatě ve stejné době obdobný návrh horní komora českého
parlamentu odmítla. A hle: náznak odpovědi se nám nabídl
poslední červencovou sobotu v Přerově. Ten den neznámý
pachatel opět (už po třicáté od roku 1990) rozmlátil vitrínu
přerovského Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Bylo to
krátce poté, co se ve vitríně objevil text litevské novely
shromažďovacího zákona:
„Není povoleno shromáždění propagující vlajku nebo heraldiku
nacistického Německa nebo SSSR nebo Litevské SSR, nebo vlajku,
znak nebo uniformu, součastí kterých je vlajka nebo heraldika
nacistického Německa nebo SSSR nebo Litevské SSR,
propagující podobizny vedení německých nacionálsocialistů nebo
komunistické strany SSSR odpovědných za represe obyvatel
Litvy, propagující symboliku nebo uniformy nacistických a
komunistických organizací, nebo vlajky a znaky vytvořené dle
vlajky a heraldiky nacistického Německa, SSSR, Litevské SSR,
nacistického hákového kříže, nacistického znaku SS, sovětského
znaku kladiva a srpu, sovětské pěticípé rudé hvězdy, není
povoleno na shromáždění pouštět či zpívat hymnu nacistického
Německa nebo SSSR nebo Litevské SSR.“
Policie vandalský akt vyšetřovala a sním svůj klobouk,
jestliže tentokrát pachatele objeví. Důvody nevůle přesně
vyjádřil Vladimír Hučín, člen přerovského KANu v policejním
protokolu: „Jsem přesvědčen, že okruh pachatelů tohoto
mnohonásobného opakovaného útoku se nachází ve spektru členů a
příznivců KSČM, včetně těch, kteří jsou z tohoto prostředí
napojeni na vedoucí představitele bezpečnostních složek, v
daném případě Policii České republiky. Tuto věc nelze
bagatelizovat, neboť tyto útoky mohou mít souvislost s
bombovými útoky, které v Přerově doposud nebyly objasněny.“
Nevůle přerovského státního zastupitelství a přerovské policie
zabývat se levicovým politickým extrémismem je právě z případu
Vladimíra Hučína notoricky známá. Byly to tyto orgány činné
v trestním řízení, které v přímé spolupráci s Bezpečnostní
informační službou sedm let Hučína štvaly, obviňovaly ho
z mnoha trestných činů (včetně organizace nevyšetřených
bombových útoků), držely ho rok za mřížemi.
Byl to akt kriminalizace čestného člověka, vedený ideologickou
averzí proti jeho principiálním antikomunistickým postojům.
Nejsmutnější je, že se na pokusu o odstranění Hučína podílela
BIS. Přímo v rozporu se statutem tajných služeb spolupracovala
s přerovskými policisty a prokurátory, vytvořila s nimi
protiprávně pro konstrukci obvinění společné týmy, pilně
korespondovala s Přerovem. Porušení zákona ze strany BIS bylo
tak pregnantní, že jsem v květnu letošního roku podal u
státního zastupitelství pro Prahu 1 trestní oznámení pro
podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele.
Nedivme se, že je český parlament na rozdíl od litevského tak
laxní. Eufemisticky se tomu říká nedostatek politické vůle
vypořádat se s komunismem. Tu vůli u nás nemají rozbíječi
vitrín, policisté, státní zástupci, zákonodárci, tajní agenti,
ani představitelé exekutivy. |
