|
|
 O
pošetilosti
Kritizovat televizní pořad, který nemá jinou ambici než
poskytnout nenáročnou zábavu davům diváků pohodlně uvelebených
v sobotu večer před obrazovkou, je zjevně pošetilé. Obvyklé
zaklínání se vkusem publika má svou váhu i ve veřejnoprávních
podmínkách: má-li Česká televize opravdu dbát potřeb každého
koncesionáře, nemůže přehlížet ani ty, kteří uvykli nenáročné
zábavě. I ona však musí mít svou úroveň, a především musí
respektovat elementární imperativ řemeslné profesionality. Jak
dopadne pořad, jehož tvůrci na něj „zapomenou“, se mohli
diváci přesvědčit druhou zářijovou sobotu, kdy ČT 1 uvedla
další pokračování cyklu Trapasy.
Tradice dramatizovaných diváckých historek sahá do
normalizačních let. Přitažlivost tehdejších Bakalářů tkvěla
v obyčejnosti jednorozměrných banalit ze života, které
kontrastovaly s patosem a ideologickou úporností ostatní
televizní produkce. Roli alternativy by teoreticky mohly plnit
i dnes, kdy zahlédnout v přívalu efektní akce střídané
červenoknihovním dryáčnictvím obyčejný život, je stejně
vzácné. Problém je, že divácké zkazky je nutné zpracovat do
podoby, která alespoň vzdáleně připomíná dramatický tvar. Není
náhodou, že na dávných bakalářských historkách spolupracovával
řemeslník formátu Jaroslava Dietla. Bez podobného zásahu
vznikne v lepším případě natažená ilustrovaná anekdota
(Harašení), v horším za vlasy přitažená scénka (Nejlepší
přítel), a v nejhorším pak bohapustý blábol bez hlavy a paty
(Hotel Pohoda).
Možná, že ale sama Česká televize nebere své Trapasy vážně.
Setrvale pokleslá úroveň hraných intermezz budí podezření, že
slouží jako pouhá záminka k dalšímu z nekonečné řady sedánek,
při nichž populární herci sypou z rukávu „veselé historky ze
života a natáčení“. Proč k tomu potřebují podobné alibi, je
záhada tím větší, že i samotný užvaněný studiový potlach před
diváckou klakou působí dojmem záminky pro něco, co bude
konečně mít nějaký smysl...
Název Trapasy přirozeně svádí k poznámce o trapnosti celého
cyklu. Přesnější a výstižnější je však konstatovat, že vyrábět
podobně hloupou programovou vatu k vycpávání sobotních večerů
je pošetilým vyhazováním peněz televizních koncesionářů.
Včetně těch nejméně náročných.
Jan Svačina, publicista |
