|
|
 Kam vedlo podnikání v časech neblahých
Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále přitahoval
početné filmaře a provázely jej mnohé rozepře, než konečně
uspěl Jiří Menzel. Natočil divácky vděčnou podívanou (jinak by
se televize Nova na financování stěží podílela), která
mnohavrstevnou předlohu přece jen zužuje na sled většinou
anekdotických epizod. Film uvede v sobotu 18. října Nova v
televizní premiéře.
Menzel se na osudy svého podnikavého hrdiny, jenž se od
pikolíka vyšvihne až na hoteliéra, aby vzápětí opět spadl na
samé dno, dívá s nostalgickým zalíbením, se zdůrazněním
proteplených, jakoby vybledlých barev. Jenže se zbytečně
přiklání k estrádní nadsázce, jak dokládají prvky laciné
karikatury (jak v kresbě hotelového personálu, tak u hostů),
nepříliš vynalézavě provázené sebezpytným hrdinovým
komentářem. Veškeré události předválečné, válečné i poválečné
se totiž odvíjejí jako
 pásmo
retrospektiv, prokládané osudy již zmoudřelého, zestárlého
hrdiny, jenž pro propuštění z vězení začíná v lesních samotách
novou existenci.
Hrabalův román i Menzelův snímek shodně zkoumají touhu
bezvýznamného človíčka za každou cenu se prosadit – Jan Dítě
je v zásadě bezpáteřná bytost, nevnímající širší aspekty svého
počínání, ochotná spolupracovat s kýmkoli, jen aby dosáhla
svého. Menzel toto zjištění však otupuje a změkčuje, vnáší
jakousi dětinskou prostoduchost s ospravedlňujícími
tendencemi, neboť hrdina není schopen domýšlet důsledky svého
zištného jednání ani vnímat jejich mravní spornost.
Na úsměvné i ostudné Dítětovy poklesky se Menzel dívá jedinou
optikou – nahlíží je jako neškodně zábavné. Dokonce čím větší
závažnost, tím výraznější groteskní posun. Nejpatrněji to
dokládají zmatky při dokládání proněmecké příchylnosti nejprve
na ulici i v restauraci, později při ověřování arijského
původu či při svatební noci s doprovodem dominujícího
Hitlerova obrazu. Tomuto zacílení odpovídá i herecké
ztvárnění.
Mladého Dítěte ztvárnil bulharský herec Ivan Barnev jako zprvu
jelimánkovitého, ale záhy přizpůsobivého naivu, u něhož
převažuje hlavně údiv, okamžitě následovaný odhodláním
dosáhnout svého. Zestárlého hrdiny se ujal Oldřich Kaiser se
znalejším vykolíkováním osobnostních rysů, již zklidnělejších
a vyrovnanějších – zaujmou zejména hravě uličnické oči.
Roztouženou německou dívku, která hlavního hrdinu okouzlila
navzdory tomu, že bezelstně podléhala nacistickému smýšlení,
si zahrála Julia Jenstchová.
Jan Jaroš, filmový publicista |
