|
|
 O
portrétech a karikaturách
Uctivý obdiv, a zároveň intenzivní touha ubezpečit se, že i
oni jsou lidé jako my – to jsou dvě podoby vztahu publika
k celebritám nejrůznějšího kalibru. Dávnou tradici obou lze
doložit v řecké mytologii i v Kosmově kronice. Teprve nástup
masových médií však rozvinul tuto lidskou přirozenost do
netušených rozměrů. Zejména pro bulvár se stalo opěvování
dokonalosti známých tváří kořeněné senzačním odhalováním
vyšmírovaných intimit z jejich života pevnou součástí denní
nabídky. Podivnou roli dnes hraje v obou zmíněných
disciplínách i Česká televize.
Nejdelší rodokmen mezi veřejnoprávními portréty má série
inventur osudů slavných nebožtíků. Původní tematicky vymezená
Nevyjasněná úmrtí, časem rozšířená na Předčasná úmrtí, dnes
dožívají pod všeobjímajícím názvem Příběhy slavných. Spolu
s rozšiřováním záběru se postupně proměnil i většinový princip
memoárových medailonů. Jednostranná idealizace funguje
v legendách o svatých mučednících, z vyretušovaných portrétů
vzpomínaných umělců však příliš často dělá cosi mezi pomníkem
a karikaturou. Upozornění z čistírny, že „některé skrvrny
nelze vyčistit bez porušení podstaty látky“, použil kdysi
Bohumil Hrabal jako motto svých příběhů. V případě většiny
nebohých obětí platí doslova. A do písmene.
Pět oslavné ódy pouze na spolehlivě zesnulé zřejmě nepříjemně
omezovalo tvůrce útěšných televizních barvotisků. Jen tak je
možné vysvětlit, co přimělo Českou televizi, aby ve stejném
duchu vytvořila cyklus věnovaný žijícím „uměleckým
celebritám“. Bez sebemenšího odstupu od osobně nepřítomného
objektu chvály, je Po stopách hvězd pouhým nevídaně servilním
pokračováním reklamní kampaně retušovaných plakátů, nesmyslně
financovaných koncesionářskými penězi.
Zdánlivě sofistikovanější podobu má veřejnoprávní šmírování
soukromí slavných a známých. Samotný název Třináctá komnata
sugeruje pocit soucitné účasti na lidském neštěstí. Svým
obsahem a formou se však většina pohnutých historek hlásí
k obvyklému citovému dryáčnictví. Nově navíc s přiznáním, že
popularita svolné celebrity je daleko důležitější, než fakt,
jestli vůbec nějakou „třináctou komnatu“ má. Stížnosti na
bolavá záda a dojemné rozumování počtvrté ženatého Jiřího
Krampola o zásadním významu rodiny je tragikomickým důkazem
netušených možností cyklu.
Štěstím České televize, a především jejích diváků, je fakt, že
zmíněný trojlístek pořadů není jedinou příležitostí k setkání
s (ne)známými osobami a osobnostmi. K dobře zavedeným
veřejnoprávním hovorům vedeným Na plovárně, v baru Krásný
ztráty a nověji v Historii.cs, už standardně patří například V
zajetí železné opony a občas i některé osobnostní dokumenty. A
nejnověji i pondělní večerní Vzkazy osobností z rodu Jiřího
Grygara, Jana Sokola, Vojtěcha Cepla či Zdeňka Šternberka.
Jan Svačina, publicista |
