|
|
 Ivan
Klíma,
spisovatel
O sovětském komunismu
„Rusko je až po obzor poseto kříži a bezejmennými hroby svých
občanů zabitých ve válkách, zemřelých hlady, zastřelených
z rozmaru leninsko-stalinského fašistického režimu. Pod kříži
jsou jich miliony a další miliony jsou v neznámých hrobech.
Leží v příkopech, jamách, bažinách, horských rozsedlinách nebo
jsou jejich ostatky prostě roztroušeny po lesích ruské země...
Má vlastní mnohaletá zkušenost z práce s rehabilitovanými
oběťmi politického teroru mi dovoluje tvrdit, že počet
zavražděných z politických důvodů a zemřelých ve věznicích za
všechny roky sovětské moci v SSSR dosahuje vcelku 20 až 25
milionů lidí. K obětem režimu nepochybně patří i zemřelí
hladem: více než 5,5 milionu v občanské válce a více než 5
milionů lidí ve třicátých letech.“
Nemám v úmyslu psát recenzi knihy Alexandra Jakovleva, protože
jeho text Rusko plné křížů se vzpírá jakémukoliv literárnímu
hodnocení. Je to jakoby jediný výkřik obžaloby režimu, který
se může pyšnit jediným: že ve své krutosti a cynismu překonal
všechny režimy, které v moderní době na světě panovaly.
Alexandr Jakovlev byl historikem, dlouhá léta však pracoval ve
stranickém aparátu a pamatujeme ho z dob perestrojky jako
jednoho z hlavních strůjců procesu demokratizace.
I když o sovětském režimu bylo od slavného Solženicynova
Souostroví Gulag napsáno mnoho, Jakovlevova kniha popisuje
teror, který nastolila bolševická strana, na základě – ve své
cyničnosti až otřesné – mluvy dokumentů.
Kniha je rozčleněna do řady kapitol, každá z nich je věnována
teroru proti určité vrstvě obyvatel. Dokazuje, že bolševici
prakticky zlikvidovali nejpočetnější vrstvu ruské společnosti,
zemědělce, že likvidovali inteligenci, že krutě pronásledovali
všechny vojáky, kteří padli do zajetí, a všechny, kteří byli
násilně odvlečeni na práce do Německa, že vyvražďovali národy
a pěstovali antisemitismus, že neváhali popravovat děti od
věku dvanácti let. Popis nerozborné jednoty tajné politické
policie (čeky) a politické moci budí ještě dnes hrůzu.
Jak u nás, tak ve většině západních zemí dosud je mnoho i
vzdělaných lidí, kteří se domnívají, že teror zavládl až po
smrti vůdce bolševické revoluce Lenina. Jakovlev na desítkách
dokumentů dokazuje, že Stalin byl pouhým Leninovým žákem.
Tvůrcem bezuzdného, bezohledného teroru, poprav bez soudních
rozsudků, poprav pro výstrahu, zajímání dětí a žen jako
rukojmí byl právě fanatický právník posedlý představou o svém
velkém poslání i svou mocichtivostí – Vladimír Iljič Lenin.
Jakovlev dokazuje, že od samého počátku nebylo konání
bolševiků v čele s Leninem ničím jiným než usilováním o
absolutní moc. Zvrhlá ideologie vedla k tomu, že každý, kdo
jen v náznaku bolševickou moc nepřijal, byl označen za
nepřítele. Takoví lidé byli po tisících bez soudu prostě
zastřeleni anebo v lepším případě posláni do koncentračních
táborů. Bolševický režim přinesl svým občanům především
utrpení, ale až do svého konce trval na bezpodmínečné
poddanosti všech a hájil nikoliv zájem občanů, ale výhradně
zájem uzoučké vládnoucí a zároveň zločinné vrstvy.
Ve snaze ukázat na zvrhlost bolševického režimu autor zásadně
nazývá Říjnovou revoluci kontrarevolucí a bolševický režim
fašismem. Jsou to ve své podstatě nepřesná označení. Nazývat
teroristický režim kontrarevolucí předpokládá, že revoluce je
opakem teroru, nějak souzní s demokracií, kterou
kontrarevoluce potlačí. Historie dokazuje většinou opak. Právě
moderní revoluce, pokud zvítězí, nastolují teror. Pokud se
týká fašismu, který panoval v Itálii či ve Španělsku, nelze
jeho teror co do rozsahu a následků srovnávat s bolševickým
terorem. Autor jako by si toho byl vědom, v závěru knihy
vypočítává v šestnácti bodech odpovědnost režimu za zločiny,
které se v zemi páchaly, a nazývá jej daleko přesněji prostě
bolševismem. Uveďme aspoň několik z oněch bodů:
„Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za nastolení diktatury
nenávidějící člověka jako takového. V důsledku jejích zločinů
bylo zabito více než 60 milionů lidí...
Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za zničení křesťanských
chrámů a klášterů, muslimských mešit, židovských synagog a
dalších modliteben, za popravy duchovních, za pronásledování
věřících – za činy, které uvrhly na zemi věčnou hanbu.
Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za likvidaci celých
společenských vrstev ruského obyvatelstva – důstojnictva,
šlechty, obchodníků, většiny inteligence, vědců a umělců.
Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za popření základních práv
člověka – v dějinách neslýchané, za falzifikace, lživá
obvinění, mimosoudní rozsudky, za tresty smrti bez soudu a
vyšetřování, za mučení a trýznění, za zřizování koncentračních
táborů včetně těch pro děti rukojmí, za použití jedovatých
plynů proti pokojným obyvatelům. V důsledku
leninsko-stalinských represí zahynulo víc než 20 milionů
obětí.“
Musím přiznat, že jsem nebyl s to přečíst celkem útlou knihu
naráz. Je v ní zachyceno tolik bezuzdné krutosti, že si člověk
po přečtení dvou či tří desítek stránek potřebuje vydechnout.
Ale knihu by měli číst všichni naši občané, aby si připomněli,
že u nás dodnes působí strana, která vraždícího maniaka Lenina
uctívá jako svého velkého učitele. |
