Číslo 45 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s textařem.
Michalem Horáčkem.


 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Ivan Klíma, spisovatel

O sovětském komunismu

„Rusko je až po obzor poseto kříži a bezejmennými hroby svých občanů zabitých ve válkách, zemřelých hlady, zastřelených z rozmaru leninsko-stalinského fašistického režimu. Pod kříži jsou jich miliony a další miliony jsou v neznámých hrobech. Leží v příkopech, jamách, bažinách, horských rozsedlinách nebo jsou jejich ostatky prostě roztroušeny po lesích ruské země... Má vlastní mnohaletá zkušenost z práce s rehabilitovanými oběťmi politického teroru mi dovoluje tvrdit, že počet zavražděných z politických důvodů a zemřelých ve věznicích za všechny roky sovětské moci v SSSR dosahuje vcelku 20 až 25 milionů lidí. K obětem režimu nepochybně patří i zemřelí hladem: více než 5,5 milionu v občanské válce a více než 5 milionů lidí ve třicátých letech.“

Nemám v úmyslu psát recenzi knihy Alexandra Jakovleva, protože jeho text Rusko plné křížů se vzpírá jakémukoliv literárnímu hodnocení. Je to jakoby jediný výkřik obžaloby režimu, který se může pyšnit jediným: že ve své krutosti a cynismu překonal všechny režimy, které v moderní době na světě panovaly.

Alexandr Jakovlev byl historikem, dlouhá léta však pracoval ve stranickém aparátu a pamatujeme ho z dob perestrojky jako jednoho z hlavních strůjců procesu demokratizace.

I když o sovětském režimu bylo od slavného Solženicynova Souostroví Gulag napsáno mnoho, Jakovlevova kniha popisuje teror, který nastolila bolševická strana, na základě – ve své cyničnosti až otřesné – mluvy dokumentů.

Kniha je rozčleněna do řady kapitol, každá z nich je věnována teroru proti určité vrstvě obyvatel. Dokazuje, že bolševici prakticky zlikvidovali nejpočetnější vrstvu ruské společnosti, zemědělce, že likvidovali inteligenci, že krutě pronásledovali všechny vojáky, kteří padli do zajetí, a všechny, kteří byli násilně odvlečeni na práce do Německa, že vyvražďovali národy a pěstovali antisemitismus, že neváhali popravovat děti od věku dvanácti let. Popis nerozborné jednoty tajné politické policie (čeky) a politické moci budí ještě dnes hrůzu.

Jak u nás, tak ve většině západních zemí dosud je mnoho i vzdělaných lidí, kteří se domnívají, že teror zavládl až po smrti vůdce bolševické revoluce Lenina. Jakovlev na desítkách dokumentů dokazuje, že Stalin byl pouhým Leninovým žákem. Tvůrcem bezuzdného, bezohledného teroru, poprav bez soudních rozsudků, poprav pro výstrahu, zajímání dětí a žen jako rukojmí byl právě fanatický právník posedlý představou o svém velkém poslání i svou mocichtivostí – Vladimír Iljič Lenin.

Jakovlev dokazuje, že od samého počátku nebylo konání bolševiků v čele s Leninem ničím jiným než usilováním o absolutní moc. Zvrhlá ideologie vedla k tomu, že každý, kdo jen v náznaku bolševickou moc nepřijal, byl označen za nepřítele. Takoví lidé byli po tisících bez soudu prostě zastřeleni anebo v lepším případě posláni do koncentračních táborů. Bolševický režim přinesl svým občanům především utrpení, ale až do svého konce trval na bezpodmínečné poddanosti všech a hájil nikoliv zájem občanů, ale výhradně zájem uzoučké vládnoucí a zároveň zločinné vrstvy.

Ve snaze ukázat na zvrhlost bolševického režimu autor zásadně nazývá Říjnovou revoluci kontrarevolucí a bolševický režim fašismem. Jsou to ve své podstatě nepřesná označení. Nazývat teroristický režim kontrarevolucí předpokládá, že revoluce je opakem teroru, nějak souzní s demokracií, kterou kontrarevoluce potlačí. Historie dokazuje většinou opak. Právě moderní revoluce, pokud zvítězí, nastolují teror. Pokud se týká fašismu, který panoval v Itálii či ve Španělsku, nelze jeho teror co do rozsahu a následků srovnávat s bolševickým terorem. Autor jako by si toho byl vědom, v závěru knihy vypočítává v šestnácti bodech odpovědnost režimu za zločiny, které se v zemi páchaly, a nazývá jej daleko přesněji prostě bolševismem. Uveďme aspoň několik z oněch bodů:

„Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za nastolení diktatury nenávidějící člověka jako takového. V důsledku jejích zločinů bylo zabito více než 60 milionů lidí...

Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za zničení křesťanských chrámů a klášterů, muslimských mešit, židovských synagog a dalších modliteben, za popravy duchovních, za pronásledování věřících – za činy, které uvrhly na zemi věčnou hanbu.

Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za likvidaci celých společenských vrstev ruského obyvatelstva – důstojnictva, šlechty, obchodníků, většiny inteligence, vědců a umělců.

Bolševismus se nevyhne odpovědnosti za popření základních práv člověka – v dějinách neslýchané, za falzifikace, lživá obvinění, mimosoudní rozsudky, za tresty smrti bez soudu a vyšetřování, za mučení a trýznění, za zřizování koncentračních táborů včetně těch pro děti rukojmí, za použití jedovatých plynů proti pokojným obyvatelům. V důsledku leninsko-stalinských represí zahynulo víc než 20 milionů obětí.“

Musím přiznat, že jsem nebyl s to přečíst celkem útlou knihu naráz. Je v ní zachyceno tolik bezuzdné krutosti, že si člověk po přečtení dvou či tří desítek stránek potřebuje vydechnout. Ale knihu by měli číst všichni naši občané, aby si připomněli, že u nás dodnes působí strana, která vraždícího maniaka Lenina uctívá jako svého velkého učitele.



  Jak to vidí Věra Nosková
   Zkraje týdne
 
   Žijeme pořád
   ve zdivočelé zemi...

     Navštivte
 
   Po stopách
   podnikatelských rodin

    Téma