|
|
Když se absurdita válčení stala zákonem
 Po
lazaretní komedii MASH uvede v úterý 25. listopadu Česká
televize další slavný válečný příběh Hlava 22 z roku 1969.
Staví nejen na hrůzně panoptikální realitě jedné letecké
základny ve Středozemním moři, ale zejména na rostoucí
absurditě zištného počínání tamního velitelského sboru, který
i válku využívá ke svému obohacování.
Joseph Heller jako autor předlohy, Buck Henry jako scenárista
i Mike Nichols jako režisér akcentovali jak bizarní, dílem
bezohledné, dílem pomatené postavy, tak obskurní situace s
pověstným vojenským řádem č. 22 – odvolat z leteckých
povinností lze jen kvůli „zcvoknutí“, ale tento stav nemůže
nahlásit sám postižený, protože jako cvok nemůže rozeznat, že
je cvokem.
Protagonistou je kapitán Yossarian (Alan Arkin), jenž se snaží
všemi prostředky uniknout z vražedné mašinerie a nějaké
vlastenectví jej v nejmenším nezajímá. Příběh se zaměřuje
především na jeho často tragikomické zkušenosti – zvláště s
podnikavým důstojníkem, který si z armádní výzbroje udělá
výnosný obchod, a dokonce neváhá nařídit bombardování
vlastních pozic.
Jiným důležitým motivem jsou Yossarianovy traumatizující
vzpomínky na zachraňování těžce zraněného nováčka, jehož
skutečný stav se odhalí až po několikeré retrospektivě.
Návraty tohoto motivu, pokaždé jen drobně posunutého vpřed, se
stávají jakýmsi ústředním symbolem vyjadřujícím zhůvěřilost z
valné části zbytečných bojů.
Hlava 22 se vyznačuje důrazem na děsivé, hrůzné situace, z
nichž vyrůstají mimoděčné komediální, většinou na paradoxech
založené postřehy. Výmluvné jsou téměř bezeslovné scénky, s
jistou nadsázkou glosující zejména sexuální nutkání.
Stále nadsazenějšímu stylu vyprávění, které ústí v pohádkově
zacílenou pointu, odpovídá i herecké pojetí. Plíživě se šířící
nadsázka vede až k jakémusi maniakálnímu výrazu, často v
podobě ztráty jakýchkoli zábran. Rozmluvy se často točí v
neřešitelném kruhu, kdy na pokládané otázky chybí přiměřená
odpověď. Časté je groteskní rozumování o údělu prostých lidí
drcených tlakem doby, o údělu mocných říší, které si arogantně
myslí, že budou věčné.
Jan Jaroš, filmový publicista |
