 Krzysztof
Penderecki,
hudební skladatel a dirigent
Letošní rok je ve světě tak trochu váš rok...
Ani ne, je to každý rok stejné. Vždyť například loni jsem
dirigoval bezmála osmdesát koncertů a letos zhruba
pětašedesát... Snažím se dělit čas mezi komponování a
dirigování. Je to ale těžké, koncertů je víc a víc, cestování
také... A tak i během cest skládám. Musím být vzhůru brzy
ráno, abych mohl psát před zkouškou s orchestrem. Po ní už
vlastní hudbu psát nelze.
Na čem pracujete?
Napsal jsem nový Koncert pro lesní roh, jeho premiéra byla
v Brémách a potom se hrál v Tokiu a Ósace. A pak jsem začal
psát Třetí smyčcový kvartet – vlastně jsem ho psal pro sebe,
aby byl uveden ve Varšavě na festivalu pořádaném k mým
narozeninám. Čtyřdenní přehlídku tak trochu zorganizovala moje
žena a světovou premiéru naplánovala na 21. listopadu do
programu koncertu Šangajského kvarteta.
Jezdíte stále po světě tolik jako v posledních letech?
Cestuji opravdu mnoho a byl jsem pomalu všude – dva týdny
v jižní Americe s litevským orchestrem, potom v Moskvě, na
Sibiři v Omsku, kde uspořádali večer z mé hudby, s orchestrem
Sinfonia Varsovia jsem byl ve Stockholmu a pak jsme nahrávali
mé skladby pro smyčce...
Chystáte prý také novou operu?
Ano, Phaedru, svou pátou. Trochu se opery bojím, protože
obecně potřebuje dva roky práce... Ale rád bych ji napsal.
Respektive, co bych chtěl ještě raději napsat, to je opera pro
děti.
Tak to by ale byla už vaše šestá opera... A máte téma?
Těch by bylo k výběru plno. Možná nějaké hodně známé, třeba
jako Louskáček. To je námět, který se mi vždy velice líbil.
A kdy začnete nějakou operu psát?
Kdo ví... Možná tak v roce 2010, protože v nadcházejícím roce
bych se rád věnoval komorní hudbě. Čas běží a já mám komorní
hudbu moc rád, je asi v hudbě pro mě vůbec tím nejdůležitějším
oborem. Zdaleka nejde jen o všechna ta obrovská díla, co jsem
napsal. Při komponování komorní hudby je skladatel sám
s jedním či dvěma třemi nástroji, pro které píše, a každá nota
musí být na správném místě. Navíc je komorní hudba velmi
osobní záležitostí...
Takže ji nepíšete na objednávky?
Ale ano. Chci napsat Violoncellovou sonátu, už jsem začal.
Píšu ji pro Arto Norase, velkého cellistu a mého přítele. Pak
mě také požádala Anne-Sophie Mutterová o skladbu pro housle a
kontrabas, bude z toho Duo concertante... Dál bych rád napsal
kvintet nebo oktet... Příští rok prostě budu mít volno od
velkých projektů. Ale také existují kusy, které jsem nikdy
nedopsal, třeba Divertimento pro sólové violoncello... Mělo by
asi být devítivěté, ale vět mám dosud jen šest. A tak dále.
A pak začnete psát operu.
A nebo ne. Nevím.
Petr Veber, vedoucí Redakce vážné hudby ČRo 3 – Vltava
Foto archiv
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 18. 11. |
