|
|
Hladovému spíš udici než rybu
„Češi jsou podle mne v půli cesty,“ soudí ředitel humanitární
organizace Adra Jan Bárta o vztahu našich lidí k pomoci
potřebným. A vysvětluje: „Býváme štědří, když někde dojde ke
katastrofě – vzpomeňme třeba ochotné dárce při povodních nebo
zemětřeseních. Ale už jen těžko se Čechům vysvětluje, že by
mohli pomoci Mongolsku při rozvoji zemědělství.“
Jan Bárta dobře ví, o čem mluví: humanitární práci se věnuje
už od začátku devadesátých let. Připomíná, že filozofie Adry
je založena na starém, ale stále platném příměru: Když chceš
nasytit hladového, můžeš mu darovat rybu, ale daleko lepší je
dát mu udici a naučit ho ryby lovit. Podobně postupují
pracovníci Adry, když pomáhají Mongolům založit v poušti Gobi
zahrady, nebo při podpoře lidí v oblastech postižených vlnami
tsunami. Takovým projektům se říká rozvojové a Adra jim vždy
dává přednost před pouhou materiální pomocí.
Jak si obohatit život
 Když
se do dětského domova v podkarpatoruském Mukačevu vydala
skupina dobrovolníků, vezla tam především „balíček“ podnětů,
forem a metodik, jak děti naučit smysluplně trávit volný čas.
Nikdo je k tomu totiž nevedl. Vítězslav Vurst z Nadace Adra
vypráví: „Jeden z dobrovolníků, absolvent konzervatoře, přišel
s nápadem, že bude dětem pouštět klasickou hudbu a ony při tom
budou malovat. Myslel jsem si, že to mezi takovými dětmi nemá
šanci, ale mýlil jsem se. Když jsme míjeli místnost, ve které
malovaly, zněla z reproduktorů Beethovenova Pastorální.
Všechny děti ležely na zemi a kreslily; a když zůstaly
otevřené dveře, hned je zavřely, aby je nikdo nerušil...“
Ředitel Bárta připojuje: „Víte, ty děti nejenže nejsou
připraveny na samostatný život, ale léta je nikdo nepohladil,
nevěnoval se jim. Proto jsme do Mukačeva vyslali čtyřicet
mladých dobrovolníků, aby jim nabídli čas i city, pomohli
postavit hřiště. Prostě aby jim ukázali, jak si mohou obohatit
život.“
Stručná vizitka
Adra je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc
lidem v nouzi. Byla založena v roce 1956 v USA, má kvalitní
zázemí a rozsáhlé zkušenosti. Každý rok realizuje mnoho
užitečných projektů po celém světě. V současné době je
zastoupena ve sto pětadvaceti státech. U nás začala působit v
roce 1992 a její humanitární a sociální pomoc míří do řady
potřebných oblastí v Česku i v zahraničí.
Adra pomáhá při mimořádných událostech – živelních pohromách,
válečných konfliktech, uvádí v život dlouhodobé rozvojové
projekty, například podporu vzdělávání či zaměstnanosti
v mnoha zemích. Měla významný podíl při pomoci postiženým
povodněmi v Čechách a na Moravě v letech 1997, 1998 a 2002,
během balkánského konfliktu v devadesátých letech nebo v
jihovýchodní Asii zasažené v roce 2004 vlnou tsunami. Vždy
přitom uplatňuje zásadu pomoci lidem v nouzi tak, „aby byli
schopni aktivně převzít kontrolu nad svými životy a mohli co
nejlépe využívat zdroje, které mají k dispozici“.
Doma i ve světě
 Podle
ředitele Bárty se zhruba třetina projektů Adry zaměřuje na
domácí teritorium, třetina jde do zahraničí a zbývající část
na rozvojové projekty. A kde všude Adru najdeme? Třeba na
Andamanských ostrovech buduje nové příbytky pro oběti tsunami,
v Srbsku rozšiřuje pomoc obětem domácího násilí, v Mongolsku
přispívá k rozvoji zemědělství, v Bangladéši podporuje
vzdělávání bengálských dětí, na Srí Lance staví nové domy pro
chudé, v indickém Nellore školy. Ve Frýdku-Místku spolupracuje
při zajišťování hospicové péče, ve Valašském Meziříčí nebo
Prostějově připravuje dobrovolníky pro sociální a zdravotnické
práce a poskytuje individuální služby seniorům, v Hradci
Králové má poradnu pro oběti násilí a trestné činnosti.
„Široký záběr činností propojuje svět, díky tomu jsme si
mnohem blíž,“ charakterizuje Jan Bárta jeden z rysů své práce,
který ho obzvlášť těší. Neboť „při humanitární práci tají ledy
a ulamují se hroty“... Jinak řečeno globalizace nemá zdaleka
pouze negativa, právě humanitární činnost a mezinárodní
spolupráce v této oblasti patří k jejím pozitivním jevům.
Objev dárcovské sms
Jan Bárta je profesí výtvarník, vystudoval střední grafickou
školu a stále maluje, kreslí, ilustruje. Jeho otec byl
adventistický farář a vzhledem k tomuto „kádrovému handicapu“
Bárta nemohl pomýšlet na vysokou školu. Šel tedy pracovat na
šachtu a studoval večerně. Ředitelem Adry je čtyři roky, ale
s humanitární činností se v praxi seznámil už jako dobrovolník
začátkem devadesátých let – jezdil do Čečenska a později i do
ohnisek balkánských válečných konfliktů.
Pro začátky Adry v Česku byly podle Jana Bárty důležité
humanitární zásilky do Rumunska i pomoc při povodních na
Moravě. Organizace získala dobré jméno a lidé ji brzy začali
podporovat. „Mimochodem, Adra patřila k prvním, kdo využil
dárcovské esemesky – vyzkoušeli jsme je při tsunami. Textové
zprávy se ujaly, začaly je využívat i jiné organizace,“
vzpomíná ředitel Bárta.
Zážitky smutné i nadějné
Pomyslná mapa aktivit Adry je rozsáhlá. A stejně početné jsou
zážitky a zkušenosti aktivistů. Například Karolína Emanuelová
pracovala na Srí Lance: „V jedné vesnici jsme našli asi
dvanáctiletého chlapce. Byl doma sám a pestrými barvami
maloval dřevěnou lodičku. Jeho otec, rybář, byl právě na moři,
bratr ve škole. Matka a další čtyři sourozenci zemřeli při
tsunami. Stejně smutný osud potkal manžele Sarathovy: přišli o
veškerý majetek a obě jejich děti zemřely . Pomohli jsme jim
začít znovu.“
Karolína vypravuje, jak aktivity Adry ocenil i premiér Srí
Lanky, se kterým se setkali v Colombu. „Přijal nás velmi
přátelsky, z audience se vyvinulo hodinové povídání. Premiér
v tradičním bílém obleku se pohodlně usadil do křesla a natáhl
před sebe bosé nohy. Uzavřená obuv tu naštěstí k etiketě
nepatří,“ dodává.
Radek Špinka se svěřuje s nedávnými dojmy z Gruzie: „V den,
kdy jsme se šli podívat do několika uprchlických táborů, jsme
si připomínali evangelijní příběh o nasycení pěti tisíců lidí.
Cítil jsem se trochu jako učedníci z tohoto příběhu. Není v
našich silách uspokojit všechny lidi zasažené válkou v Gruzii,
ale nezbývá nic jiného než jim v mezích svých možností
nabídnout, co máme.“
Bezmála dvě stě tisíc lidí, kteří museli opustit svoje domovy
kvůli gruzínsko-ruské válce, nyní žije v provizorních táborech
a netuší, co bude zítra. „Někteří obyvatelé těchto táborů mi
vyprávěli, jak se tři dny schovávali ve sklepě, jiní v lese, a
čekali, až utichne vřava a oni budou moci utíkat dál,“ vypráví
Radek. „Většina uprchlíků se kvůli politické situaci nemůže
vrátit domů. U sebe nemají skoro nic...“
Vzduch byl cítit spáleninou
 „Projížděli
jsme vesnicemi vypálenými při násilnostech, které se zemí
přehnaly po prezidentských volbách,“ vybavuje si Aleš Bárta
zážitky z Keni. „Strana vítězů se pustila do strany poražených
a vzduch byl pořád cítit spáleninou. Některé domy byly po
vypálení ještě rozbořeny, aby nešly znovu postavit. A všude
mrtví. Čím dál na západ, tím vypálených vesnic přibývalo.“
Lidé vyhnaní ze svých domovů během násilností v Keni byli
soustředěni v uprchlickém táboře ve vesnici Ekerenyo. Také tam
směřuje pomoc Adry. Už dva roky organizace uskutečňuje i
dlouhodobý projekt v obci Itibo na východě Keni. Podařilo se
tu zrekonstruovat zchátralé zdravotnické zařízení, které
slouží tisícům lidí z širokého okolí. Loni přibyla k zařízení
i nová budova porodnice, buduje se zubní ordinace. Další část
projektu – využití střediska jako vzdělávacího zařízení pro
místní i české lékaře a zdravotníky – byla odstartována letos
v létě, kdy do Itiba přijela na stáž první skupinka českých
studentů medicíny. Další bude následovat.
„Seznámili se s léčením v úplně jiných podmínkách, než na jaké
jsou zvyklí z domova, a taky poznávali tropické choroby,“
vysvětluje spolupracovník Adry a iniciátor projektu Aleš
Bárta.
Koncert pro Keňu
Na konto humanitární pomoci Adry v Keni půjde také výtěžek
koncertu duchovní hudby … et in terra pax… (... a na zemi
pokoj…), který se uskuteční 28. listopadu v 18.30 v kostele
svatých Šimona a Judy. Pořadatelé, umělecká agentura Blue
Season Art Agency a Radioservis, zajistili účinkování
Pražského smíšeného sboru s uměleckým vedoucím Miroslavem
Košlerem a Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity
Karlovy. Pod dirigentskou taktovkou Jana Steyera, Jakuba Zichy
a Čeňka Svobody zazní například Toccata C dur Bohuslava Matěje
Černohorského, Mozartovo Aleluja pro soprán a varhany,
Dvořákovy Biblické písně, Ciacona pro sólové housle Johanna
Sebastiana Bacha, ale i skladby Eduarda Tréglera, Antonína
Tučapského či Zdeňka Lukáše.
Agáta Pilátová, publicistka |
