|
|
 Na
hraně her a skutečnosti
Dračí doupě – nové dílo úspěšného současného slovenského
dramatika Viliama Klimáčka – mělo v listopadu světovou
premiéru v Dejvickém divadle. Svým názvem odkazuje k populární
společenské „hře na hrdiny“. Její postavy se pohybují v
prostoru mezi skutečností a virtuální realitou, kde se jako
v křivém zrcadle vyjevují jejich nejvýraznější rysy.
Protagonisté Ivan a David – ztělesňovaní Ivanem Trojanem a
Davidem Novotným – jsou středního věku a původní profesí
lékaři (stejně jako dramatik). Zatímco Ivan své málo
vynášející povolání zaměnil za dealerství v branži zubních
kartáčků, David se stal firemním psychologem. Na Davidův
podnět chtějí bivakovat v lese, kde zhruba před dvaceti lety
spáchali jakýsi zlý čin. Jeho tajemství není až do konce
představení zcela vyjasněno, byť zásadně motivuje jejich
rozporný a v tragédii ústící vztah. Když se v lese postupně
objeví i dvě podivné ženy, nad jejichž zařazením mezi
houmlesačky (Klára Melíšková) a prostitutky (Klára Issová)
divák váhá, onen dávný čin získává sice mlhavé obrysy, ale
sotva oba protagonisty fyzicky a psychicky napadne neméně
podivný strážce (Martin Myšička), minulé násilí ustupuje před
tím přítomným…
Autor poutavé černé komedie, která se, přepokládám, rychle
objeví i na dalších našich scénách, suverénně pracuje nejen
s napětím, ale také s dvojlomností mezi skutečností a herní
fikcí i mezi komickým a tragickým. Oblíbené hvězdy současného
českého filmu stejně jako jejich zatím o něco méně známí, ale
neméně výborní kolegové dokáží na obou těchto hranách skvěle
balancovat. A to nejspíš nejen díky Karlu Františku Tománkovi,
který hru přeložil a režíroval, ale také proto, že toto
balancování se často objevuje i v dalším repertoáru Dejvického
divadla a je pro jeho poetiku typické. Podobně jako satirický
podtón, se kterým jsou reflektovány příznačné rysy naší doby.
Ty jsou v případě Dračího doupěte zastoupeny motivem
zátěžových testů, jimž jsou často podřizování zaměstnanci
některých firem a které v inscenaci odhalují věčnou snahu
člověka manipulovat s druhým a podřídit si ho. Všechny tyto
zjevné i skryté motivy jsou namotány na vřetánek „krize
středního věku“, takže nejpřitažlivější bude hra zvláště pro
ty, kteří této krizi – už nebo ještě – nejsou vzdáleni.
Bronislav Pražan
Foto Hynek Glos |
