|
|
 Putování
za tajemstvím romské mentality
Režisér Jiří Vejdělek si diváckou oblibu vydobyl zejména
filmem Účastníci zájezdu. Vlídného přijetí se však dočkala i
jeho tragikomedie Roming, kterou v neděli 1. února, ve 20
hodin uvede i Česká televize. Oproti nezastřeně zábavním
Účastníkům zde nalezneme závažnější téma – přiblížení netušeně
pestré romské mentality. Romský úděl se ve filmu, jehož scénář
napsal Marek Epstein, rozpíná od naprostého vřazení do
většinové společnosti, stvrzeného i vysokoškolským vzděláním,
až k divoké tulácké nespoutanosti.
Je pak jen příznačné, že veškeré konflikty se odehrávají v
rámci takto vymezených zástupců, téměř nikdy nepřesáhnou toto
do sebe uzavřené vymezení. A nelze se pak zbavit podezření, že
se před námi v plné kráse rozevírá ukázkový produkt „politické
korektnosti“, který má zjednat sympatie k tolik odsuzované
minoritě, o níž však vypovídá jen minimálně, spokojuje se s
romantizujícím pohledem a upřednostněním neškodně rázovitých
postaviček. Roming se opírá o obvyké schéma road-movie,
příběhu ze silnice, jehož dominantou se stává cestování či
putování. Že hrdinové pocházejí z cikánské populace, je v
daném kontextu podružné.
 Na
dlouhou cestu starým náklaďáčkem, často obleženým dalšími
pasažéry, se vypraví ústřední trojice: vysokoškolák Jura
(Vítězslav Holub), již odrodilý svému původnímu prostředí,
jeho v panelákovém bytě usazený otec Roman (Marian Labuda),
pomýšlející na napsání velkého romského eposu, a konečně
Romanův svobodomyslný, výřečný, za všech okolností podnikavý
kamarád Stano (Bolek Polívka). S jejich linií se souběžně
odvíjejí události právě tvořeného „eposu“, který rovněž
zachycuje putování – pouť vyobcovaného cikánského krále za
ztraceným kouzelným ptáčkem, symbolizujícím samotnou podstatu
jeho národa. Posléze se obě roviny začínají prolínat až do
jakéhosi svérázného baletního reje.
Roming zdárně spoléhá hlavně na obě herecké hvězdy, Labudu a
Polívku. Zatímco Labuda rozšafně vykresluje typ „slušného“
cikána, jenž se před okolím stydí, že řádně platí elektřinu a
nekrade, Polívka se zcela poddal nezkrotné Stanově vitalitě.
Nedbale zarostlý obličej se mu stává cenným pomocníkem, když v
rychlém středu střídá mimické polohy i hlasové nasazení.
Přinejmenším pro spontánní ztvárnění hlavních rolí stojí
Roming za pozornost.
Jan Jaroš, filmový kritik |
