Číslo 5 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Jiřím Mádlem.

 

 

 

 

 

 

 

Putování za tajemstvím romské mentality

Režisér Jiří Vejdělek si diváckou oblibu vydobyl zejména filmem Účastníci zájezdu. Vlídného přijetí se však dočkala i jeho tragikomedie Roming, kterou v neděli 1. února, ve 20 hodin uvede i Česká televize. Oproti nezastřeně zábavním Účastníkům zde nalezneme závažnější téma – přiblížení netušeně pestré romské mentality. Romský úděl se ve filmu, jehož scénář napsal Marek Epstein, rozpíná od naprostého vřazení do většinové společnosti, stvrzeného i vysokoškolským vzděláním, až k divoké tulácké nespoutanosti.

Je pak jen příznačné, že veškeré konflikty se odehrávají v rámci takto vymezených zástupců, téměř nikdy nepřesáhnou toto do sebe uzavřené vymezení. A nelze se pak zbavit podezření, že se před námi v plné kráse rozevírá ukázkový produkt „politické korektnosti“, který má zjednat sympatie k tolik odsuzované minoritě, o níž však vypovídá jen minimálně, spokojuje se s romantizujícím pohledem a upřednostněním neškodně rázovitých postaviček. Roming se opírá o obvyké schéma road-movie, příběhu ze silnice, jehož dominantou se stává cestování či putování. Že hrdinové pocházejí z cikánské populace, je v daném kontextu podružné.

Přinejmenším pro spontánní ztvárnění hlavních rolí stojí Roming za pozornost.Na dlouhou cestu starým náklaďáčkem, často obleženým dalšími pasažéry, se vypraví ústřední trojice: vysokoškolák Jura (Vítězslav Holub), již odrodilý svému původnímu prostředí, jeho v panelákovém bytě usazený otec Roman (Marian Labuda), pomýšlející na napsání velkého romského eposu, a konečně Romanův svobodomyslný, výřečný, za všech okolností podnikavý kamarád Stano (Bolek Polívka). S jejich linií se souběžně odvíjejí události právě tvořeného „eposu“, který rovněž zachycuje putování – pouť vyobcovaného cikánského krále za ztraceným kouzelným ptáčkem, symbolizujícím samotnou podstatu jeho národa. Posléze se obě roviny začínají prolínat až do jakéhosi svérázného baletního reje.

Roming zdárně spoléhá hlavně na obě herecké hvězdy, Labudu a Polívku. Zatímco Labuda rozšafně vykresluje typ „slušného“ cikána, jenž se před okolím stydí, že řádně platí elektřinu a nekrade, Polívka se zcela poddal nezkrotné Stanově vitalitě. Nedbale zarostlý obličej se mu stává cenným pomocníkem, když v rychlém středu střídá mimické polohy i hlasové nasazení. Přinejmenším pro spontánní ztvárnění hlavních rolí stojí Roming za pozornost.

Jan Jaroš, filmový kritik



  O vlastenectví
  Jak to vidí Ivan Klíma
 
   Labyrinty – peklo i ráj

   Pořiďte si
 
   Hudební festival a deset kilometrů zdi
  Téma