Číslo 5 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Jiřím Mádlem.

Hudební festival a deset kilometrů zdi

Ti kluci vypadali, že větev staletého dubu zlomí. Houpali se na ní tři a bylo to pro ně v té chvíli důležitější než přípravy na koncert v amfiteátru pár desítek metrů od nich, neřku-li krása velšských hor na obzoru.

Jen těžko už si lze představit, že se rodiče tří chlapců v dětství zcela určitě marně snažili vyšplhat na vysoké kamenné zdi kolem honosné usedlosti, aby alespoň zahlédli, co se skrývá uvnitř. Až do osmdesátých let byly totiž rozsáhlé pozemky, na nichž je tento park, veřejně nepřístupné a prý docela nedůtklivě hlídané. Faenol House u univerzitního městečka Bangoru na severozápadě Walesu býval od 16. století sídlem rodiny, jíž patřilo v regionu mnoho půdy. Tolik, že bylo možné po vlastním dojít až na patnáct mil vzdálené horské vrcholky. Na počátku 20. století činila rozloha 150 km2, včetně zoologické zahrady. Dnes jsou to ještě stále čtyři čtvereční kilometry zeleně a deset kilometrů dlouhá zeď kolem.

Místo pro smetánku

Posledními majiteli byli Sir Michael a Lady Caroline Duffovi, bisexuálové známí ve své době nekonvenčním a lehce skandálním způsobem života. V usedlosti se scházela smetánka, vznešení, bohatí a důležití lidé. Bývali tu hosty politici i členové královské rodiny. Včetně současné královny Alžběty a královny matky. Když například měl Charles, princ z Walesu, v roce 1969 investituru na zámku Caernarfon, tak zde bylo z královské rodiny osmnáct lidí. Adoptivní syn majitelů Charles Duff, jediný potomek, překvapivě majetek nezdědil. Vedlo to v roce 1984 k místním spekulacím o jeho původu, dokonce se říkalo, že je nemanželským synem princezny Margaret, královniny sestry. Kdo ví, jak to bylo doopravdy...

Nedaleko starobylého kamenného sídla stojí novější, bíle zářící, postavené v 19. století v romantickém stylu. V parku, který se podobá volné krajině, jsou vodní plochy i nádherné osamělé stromy, bílí ptáci dávají tušit blízkost mořského pobřeží. Dům je ovšem spravován už jinak, je místem konferencí a výtvarných kurzů a v létě při prodlouženém víkendu oblíbeného britského svátku Bank Holiday se v jeho blízkosti od roku 2000 každoročně koná hudební svátek – open air hudební festival pořádaný pěvcem Brynem Terfelem, velšskou celebritou číslo jedna.

Bryn Terfel, vyslanec velšský

„Když jsme začínali, měl jsem původní koncept rozvržený na tři roky a nikdy jsem si nemyslel, že to přeroste do tak velkého měřítka. Chtěl jsem nejdříve asi něco pocitově mnohem komornějšího. Ale našli jsme tohle místo, uspořádali jsme čtyři ročníky... A lidem se akce zalíbila,“ říká Bryn o rozhodnutí „dělat něco pro svůj kout světa“, pro severní Wales. Letos v létě se jeho Faenol Festival uskuteční už podesáté a do budoucna se uvažuje o rozšíření programu na dva víkendy.

V listopadu oslavil mezinárodně úspěšný barytonista třiačtyřicáté narozeniny. Vyrostl v Pant Glas nedaleko Garndolbenmaen, studoval v Londýně a doma je dnes opět nedaleko, v Bontnewydd u Caernarfonu. Hovoří na rozdíl od některých krajanů plynně velšsky, angličtinu má dokonce jen jako druhý jazyk. Bryn Terfel je vlastenec a pro mnoho lidí ve své zemi téměř národní hrdina. Dobyl nejen Královskou operu Covent Garden ve vzdáleném Londýně, ale i světoznámá pódia milánské La Scaly na Kontinentu a newyorské Metropolitní opery v Americe. Točí desky pro prestižní světovou firmu. A nezapomíná přitom na svou rodnou zem, ačkoli pas má britský a ne velšský: cítí se být v zahraničí jejím vyslancem, hovoří o ní, seznamuje posluchače s velšskými písněmi a domů do Walesu naopak zve skvělé umělce.

Nové národní obrození

Při posledním ročníku Faenol Festivalu loni v létě jimi byli sopranistka Diana Damrau, mezzosopranistka Nadia Krasteva a tenorista Johann Botha. Magnetem programu byla však také irská poprocková skupina Boyzone. „Má-li být festival festivalem, musíte mít umělce takového kalibru, abyste prodali dostatek lístků. Zaplatit takový festival, na to musíte mít i takové interprety; abych mohl mít Dominga a Carrerase, potřebuji i něco dalšího, co mi pomůže lístky prodat,“ vysvětluje pěvec pragmaticky. Pravda ovšem rovněž je, že sám v mládí příliš nesnil o opeře – líbil se mu spíše jazz a rock a neuzavírá se takovým žánrům ani nyní.

Vedle opery, muzikálu a moderní populární hudby bývá jeden program víkendového festivalu věnován popovému zpěvu ve velštině. Bryn, jak o něm všichni ve Walesu hovoří, původní jazyk podporuje takto záměrně a vědomě. Velština ostatně v poslední době zažívá zřejmě určitou renesanci, začíná se víc učit ve školách. Přišlo cosi jako nové národní obrození. Zdaleka ne všichni v zemi tento jazyk, v ničem angličtině nepodobný, umí; starší generace vzpomíná, že se velšsky ani hovořit ve škole nemohlo. I v kroužku lidí z Terfelova fanklubu, který má v areálu stánek s nápisem Terfeliaid – Clwb Swyddogol Dilynwyr Bryn Terfel, někteří přiznávají, že znají dosud jen pár slov. Jak se vyslovuje místní jméno Faenol, to však samozřejmě vědí – „vejnl“. Příjmení jejich patrona a idolu, iniciátora festivalu, se analogicky čte „tervl“ nebo „tervel“. A Walesu, což je anglické, místním zcela cizí slovo kontinentálního původu, se velšsky říká Cymru – „kamri“.

Když večer z pódia při operním recitálu na závěr velšsky zní – vedena Brynovým bohatýrským hlasem – píseň Hen Wlad Fy Nhadau, v překladu Moje otčina, obecně sdílená jako národní hymna, publikum stojí a hrdě a dojatě zároveň zpívá spolu s ním. Přestože studeně fouká a začíná pršet, je to uprostřed několikatisícového davu emocionálně velmi silný moment.

Užívej si umění...

Více než polovina lidí by si ve Walesu přála větší pravomoci svého parlamentu a zhruba z patnácti procent jsou prý Velšané dokonce pro samostatnost země. Vztahy s Anglií nebývaly idylické a kritické postoje trvají dodnes. „Wales je velmi zvláštní, jedinečná země. Je to docela malé území, ale mnoho lidí z Walesu také žije roztroušeno po světě,“ potvrzuje rovněž Bryn Terfel existenci silného vědomí národní příslušnosti, když hovoří o vlastenectví, o národním a možná až nacionalistickém cítění. Sám přemýšlí střízlivě, ale hrdost z jeho slov samozřejmě zaznívá: „Wales je země, která má snad vše – nádherné pobřeží i možnost chození po horách... Hudba je zde silným elementem, a to především díky náboženství, v kostelech. Máme básníky, spisovatele... Wales je trochu jako dávný Norimberk – užívající si všechno, co se týká umění.“

Stánek Terfelova fanklubu ukazuje, že oblíbenou ikonou mnoha zobrazení je Bryn v roli Falstaffa. Jeho mohutná postava se k rozšafné shakespearovské a verdiovské postavě hodí velmi dobře a jeho hlasové a herecké vybavení z této úlohy už udělaly jeho roli životní a v historii interpretace vzorovou... Falstaff je však teď až na druhém místě, svět opery v kamenném divadle s kostýmy a líčidly je tak daleko. Tady a teď, to je okolní příroda a pospolitost lidí, kteří si přijeli užívat volného času a potěšit se při tom hudbou. Koncerty s horskou scenérií Snowdonu v pozadí mají neopakovatelnou atmosféru.

„Možná se jednou dostaneme na dva víkendy. Dovedu si navíc představit staré budovy kolem Faenol House jako místo, kde zní komorní hudba, folk, jazz a blues. Dovedu si představit, jak festival zahajuje nějaká megastar – Elton John, Rod Stewart, Edna Everage nebo Tom Jones...,“ sní Bryn Terfel. Vše bude záležet na zájmu posluchačů o lístky.

Ve znamení dráčka

Je podvečer, na vyhrazených místech na loukách parkují auta a k zábranám u vchodu přicházejí po trávníku pod staletými stromy noví a noví lidé. Někteří jdou pěšky, protože nedaleko táboří ve stanech a přívěsech. Jiní jsou z okolí, další z daleka. I z irského Dublinu, kam to trajektem ze sousedního ostrova Anglesey není o moc víc než sedmdesát mil, tedy něco přes sto kilometrů. A všichni s sebou táhnou věci na piknik: stolečky, skládací židličky, koše a krabice s nádobím, jídlem a pitím, dokonce stanové přístřešky a lampiony. Jen grilování a jiné druhy ohně nejsou dovoleny.

Během hudebních programů se za srpnového soumraku i tak promění hlediště amfiteátru v pohodou zářící tábořiště. Jestli jsou Velšané opravdu tak náruživí fanoušci ragby, jak se říká, tak není divu. Na Festivalu Bryna Terfela si s přáteli užívají stejně uvolněně. Nakonec se jich schází na popový koncert na šest tisíc a na operní večer o den později úctyhodné dvě třetiny tohoto počtu. Když před několika lety zpíval na operním večeru Andrea Bocelli, přišlo lidí dokonce dvanáct tisíc.

Teď se schyluje ke koncertu skupiny Boyzone a právě přijely dvě další spřátelené rodiny. Zelenočervenobílý dráček, znak, maskot či logo, který vykoukne na jejich věcech, dává tušit, že jsou z Walesu. Rodiče chystají sedátka, vybalují občerstvení. Tři kluci zatím pobíhají kolem a brzy objevují skvělou houpačku. Nedaleký bílý dům a jeho historie je v té chvíli nezajímá. Mají teď v moci dlouhou větev starého dubu.

Petr Veber, redaktor ČRo 3 – Vltava
Snímky Petr Veber

V úterý 13. ledna zpíval Bryn Terfel v pražském Rudolfinu za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Stanice Český rozhlas 3 – Vltava pořídila z koncertu záznam, o jehož uvedení se dozvíte z programových stránek Týdeníku Rozhlas.