|
|
Dealeři se Shakespearem v Dlouhé
Inscenátoři Souborného díla Wiliama Shakespeara ve 120
minutách v pražském Divadle v Dlouhé, vedení režisérem Janem
Bornou a dramaturgyní Barborou Futerovou, se původním
scénářem, který pro sebe v roce 1987 napsali v Kalifornii tři
herečtí zelenáči Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer,
řídí jako turista mapou. Rozhodující jsou základní orientační
body, ale jinak jdou po svých a vidí „krajinu“ svýma (našima)
očima. České publikum totiž není Shakespearem natolik odkojeno
jako diváci anglofonní a patrně by neocenilo mnohé narážky a
slovní hříčky, jimiž se bavili třeba Londýňané v Criterion
theatre, kde se hra úspěšně uváděla po deset sezon od roku
1992.
 K
těm „základním bodům“ patří hlavně to, že i v Dlouhé jde o
„threemanshow“ – manažery zájezdové Shakespearovské
společnosti jsou Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin
Matějka. Také oni si se Shakespearem hrají a jsou do značné
míry spoluautory českého „divadelního fastfoodu“, jak si v
Dlouhé kabaretní „projížděčku“ Shakespearem nazvali. Vtělili
se do bezostyšných dealerů divadelní šmíry, kteří divákovi
Shakespeara nabízejí na úrovni pokleslé show současné konzumní
popkultury, jež se na nás řine z většiny televizních kanálů,
ale i z mnoha jevišť či reklam. Vše musí „odsejpat“ (bedny s
kostýmy se ani nevybalují, stačí nakřivo nasazená paruka), aby
stihli další rito, neb jde hlavně o prachy. Jsme naštěstí v
Divadle v Dlouhé, takže se té pokleslosti můžeme dosyta
vysmát, protože tvůrci inscenace nás zahrnou přívalem vlastní
invence, nápadů, jiskřivé parodie, fantazie i humoru a
především obrovské energie. V závratném tempu se odehraje
komentovaný Romeo a Julie s esemeskovým vyznáním ve stylu
dnešních drsnějších -náctiletých, z Tita Andronika je krvavá
televizní kuchařka, hokejové utkání s královskou korunou místo
puku zkondenzuje několik královražedných tragédií atd. atd.
Vrcholem je nespíš rapová „story týpka, co měl černý tělo,
balil bílý roštěnky a říkal si Othello“. Bonusem pak je Hamlet
předvedený v pár minutách i pozpátku. I když se zrychlujícím
se tempem ztrácejí hutnější „kondenzace“ semtam na
srozumitelnosti, dechu a vtipu, jde v mnohém o inscenaci
bravurní.
Vítězslava Šrámková, teatroložka |
